Kapitola 9.

Synopse: Jsi slepý!

Chen Gong se zeptal: „Proč?“

Shen Qiao vysvětlil: „Viděl jsem, že se s tebou ani neobtěžovali, když ses s nimi pokusil navázat kontakt. Když jsme přišli, také zůstali naprosto zticha. Je tedy jasné, že jsou před námi buď ve střehu, nebo s námi nejsou ochotní mluvit. Bez ohledu na to, co jsou zač, se obávám, že tvé přání přidat se k nim nebude vyslyšeno.“

Chen Gong byl docela nešťastný, i když musel uznat, že to, co řekl Shen Qiao, je pravda. „Pche! Vím, jak se tito lidé dívají na lidi z nižších vrstev, jako jsem já. Ale přijde den, kdy se dostanu před ně a oni budou muset pokleknout!“

Shen Qiao věděl, že bolest v srdci Chen Gonga pramenila z toho, čím si v dospívání prošel, a že neexistoval způsob, jak to jen pár slovy napravit. Přestal se s ním tedy snažit mluvit.

Bezmračný klášter byl tak pokorný, že ani jeho vegetariánské jídlo nemohlo být jednodušší: mísa s bílou rýžovou omáčkou a pár malých příloh. Přílohy si mniši nandávali sami, a dokonce chutnaly docela dobře.

Shen Qiao jedl poměrně pomalu, ale Chen Gong byl rychlý. Nemohl posílit svůj vztah s lidmi ze sdružení Šesti harmonií, tak měl špatnou náladu. Než se vrátil do vedlejší místnosti, spěšně si ještě naplnil ústa jídlem.

Nedlouho poté, co odešel, přišli na večeři také dva z lidí, kteří s nimi společnou místnost obývali.

Ačkoli Shen Qiao už dokázal vnímat nějaké stíny, stále neviděl jasně. Kromě toho ho bolely oči z dlouhého koukání, tak je prostě většinou nechával zavřené a používal je, pouze když neměl jinou možnost.

V tu chvíli viděl nejasně čtyři postavy-dvě z nich vypadaly jako ženy, usoudil podle šatů. Šli k němu a posadili se k dalšímu dlouhému stolu.

Shen Qiao měl o situaci nějakou představu. Věděl, že sdružení Šesti harmonií musí doprovázet nějaký náklad, který byl docela důležitý. Proto sem nepřišli na večeři všichni čtyři, ale museli nechat dva lidi ve vedlejší místnosti, aby ho střežili. Tyto dvě ženy byly vlastně dámy, které si půjčily pokoj od mladých mnichů.

Nezasahoval do jejich práce. Po hmatu dojedl a sáhl po bambusové holi vedle sebe.

Bum! Bambusová hůl sjela stranou a spadla na zem.

Shen Qiao se lehce zamračil. Jeho ruka se ještě nedotkla holi, takže sama spadnout nemohla.

„Omylem jsem narazila. Prosím, omluvte mě, pane.“ Řekla tiše žena, když se sklonila, aby mu hůl podala.

„Žádný problém,“ převzal si Shen Qiao hůl.

Žena pokračovala: „Jelikož je každé setkání dílem osudu, je možné, abych znala Vaše čestné jméno, Mistře?“

„Mé příjmení je Shen.“

„Chystáte se do města, pane Shene?“

„Ano.“

„Ve městě je spousta ubytoven a hostinců. Proč jste si vybral zrovna tento ošuntělý klášter, než abyste si na noc sehnal místo ve městě?“

Zjevně zkoumala totožnost Shen Qiaoa. Kdyby to byl někdo jiný, určitě by jí odpověděl: „Proč tady zůstáváte vy? Kdo jste, že Vám vadí, co dělají druzí?“ Ale Shen Qiao byl temperamentní, a tak jen odpověděl: „Nemám dost peněz na ubytování a ve městě by to stálo ještě víc. Takto ráno vstoupím do města a nebudu tam muset trávit noc.“

Jeho hlas byl pro uši příjemný. Bylo v něm něco, co v ostatních budilo přirozený dobrý dojem a chtěli se spřátelit. I přes jeho hrubé oblečení ho nemohl někdo jen tak ignorovat, a ještě těžší ho bylo považovat za stejného člověka, jako je Chen Gong.

Proto, když se tito dva naprosto odlišní lidé, co se stylu a chování týče sešli, aby spolu cestovali jako společníci, nevyhnutelně to vedlo k tomu, že je budou ostatní podezřívat a zkoušet vyzpovídat.

Ve skutečnosti to ale byli obyčejní lidé, bez špetky bojového umění.

Jeho odpověď byla rozumná a spravedlivá. Yun Fuyi v tom nemohla najít žádnou chybu, a tak se jemně omluvila: „Prosím, odpusťte mi, že jsem troufalá. Moje příjmení je Yun, Yun Fuyi.“

Shen Qiao přikývl: „Prosím, dobrou chuť, slečno Yun. Odcházím.“

Yun Fuyi odpověděla: „Dávejte pozor, pane.“

Shen Qiao si holí hledal cestu a šel ke dveřím.

Při pohledu na jeho odcházející postavu Yun Fuyi mírně svraštila obočí, ale nic neříkala.

Hu Yu, který seděl vedle ní, promluvil: “Obávám se, že se tady ti dva v tuto chvíli neobjevili náhodou. Ten druhý chlapec není problém, ale ten chlap Shen – zdá se být slepý. Proč by sem ale chodil slepý muž? Možná jde po zboží, které převážíme.

Jeho starší bratr, dvojče, Hu Yan obrátil oči v sloup.

„Když to vidíš ty, myslíš si, že šéf ne?“

Yun Fuyi se dala do vysvětlování: „Zrovna jsem ho testovala. Nemá žádnou vnitřní qi, ani nikdy neslyšel o mém jménu. Nevypadá to, že to předstírá. Dnes buďte opatrní. Nejdřív jsem si myslela, že bude nejbezpečnější, kdybychom nevstoupili do města, protože je tam moc lidí a očí. Ale teď se ukazuje, že tohle taky možná nebude nejlepší nápad.“

Hu Yu se zeptal: „Jaký vzácný poklad máme v nákladu? Od chvíle, kdy jsme vyrazili, se ho už dvě skupiny pokusily zmocnit a lupiči jsou také silnější. Odtud do Jiankangu musíme jít ještě hodně dlouho dolu na jih. Jediná věc, které se bojím je to, že se něco stane se zbožím. Ztratit ho je maličkost, ale zničit pověst sdružení Šesti harmonií by byla pohroma.“

I když neměli mnoho členů, tak se tato skupina mohla považovat za elitu sdružení Šesti harmonií. Jen si představte, dokonce i Yun Fuyi, jejich zástupce šéfa, se sama vydala na cestu. Mohli by být snad slabí?

Přesto se neodvážili povolit v ostražitosti.

Yun Fuyi zavrtěla hlavou: „Šéf vydal jasný rozkaz. Musíme to doručit do Jiankangu, ať se děje, co se děje. Už předtím posílal zprávu, že nás dožene v prefektuře Luo, a pak půjdeme společně na jih.“

Když slyšeli, že šéf není daleko za nimi, cítil se Hu Yan i Hu Yu mnohem lépe. Pokračovali v diskuzi o tom, co je v těch dvou krabicích, že si zaslouží od sdružení tak vážný přístup.

Pobočky sdružení Šesti harmonií se nacházely po celé severní a jižní straně Dlouhé řeky a během mnoha let prováděly nespočet obchodních transakcí. Mezi zbožím, které přepravovali, byly také poklady z císařského paláce, ale ani v takovém případě nikdy neviděli, že by tomu šéf přikládal tak velkou důležitost.

Stalo se poprvé, že je osobně doprovázela zástupkyně šéfa a potom se přidá dokonce i samotný šéf.

Hu Yan a Hu Yu byli žáky sekty Dračí brány a byli také uznávanými odborníky v pugilistickém světě. Kromě toho, byli také ještě hodně mladí. Dvě skupiny lupičů nijak nerozptýlily jejich bojovné duchy, naopak byli oba bratři ještě víc dychtivější k tomu, postavit se té výzvě.

Na rozdíl od nich měla Yun Fuyi obavy. „Bez ohledu na to, bychom měli zůstat ve střehu, dokud se nepotkáme se šéfem.“

…

Téže noci.

Předměstí bylo tišší než uvnitř města. Tak tiché, že to vypadalo děsivě.

V malém klášteře nebylo v noci mnoho zábavy, proto šli všichni brzo spát.

Kromě dvojice bratrů, Hu Yana a Hu Yua, tu byli i dva vedoucí sdružení Šesti harmonií, kteří v bojových umění překonali bratry Hu. Všichni čtyři spali ve stejné místnosti se Shen Qiaoem. Tato sestava, by byla v rámci pugilistického světa považována za působivou. Chen Gong o tomto světě věděl jen málo, ale byl si vědom, že všichni tito lidé, jsou výjimeční.

Aby se mohl připojit ke sdružení Šesti harmonií, vyzkoušel každý trik, na který si vzpomněl, a doufal, že se s nimi střetne, aby se mohli spřátelit. Navzdory jeho velkému úsilí to však nebylo k ničemu. Jednoduše se k němu chladně otočili zády a nevěnovali mu pozornost – ve srovnání s Chen Gongem byli k Shen Qiaovi ve skutečnosti laskavější.

Po několika pokusech se Chen Gong vzdal. Ležel na posteli a jeho myšlenky byly rozhořčené a pohrával si s tím, že stále není dost upřímný. Kdyby jim zítra řekl, že si nepřeje nic jiného než vstoupit do sdružení Šesti harmonií jako kutil, aby dělal domácí práce jako kropení vodou a zametání podlahy, pak by možná souhlasili.

Člověk přirozeně těžko usíná, když má hlavu plnou takových myšlenek. Chen Gong se chrul a několikrát se přetočil. Potom ucítil, jak se vedle něj chruje někdo ze sdružení Šesti harmonií.

Jejich pohyby byly tak lehké a rychlé. Oblékli si šaty, nazuli boty a mrknutím oka byli pryč. Chen Gong se cítil divně. Chtěl také vstát a podívat se, ale z boku se náhle objevila ruka, která ho zatlačila zpět.

Chen Gonga to dost naštvalo. Pak si uvědomil, že to bylo Shen Qiao, kdo ho zadržel.

„Nechoď ven. Zůstaň vzhůru.“ Řekl Shen Qiao tiše.

Chen Gong odpověděl: „Jen pootevřu a podívám se. Bude to v pořádku.“

Hned poté, co dokončil větu, se zvenčí ozvaly výkřiky a zvuky boje.

Chen Gonga se zmocnila nervozita a vzrušení, když si uvědomil, že je opět blíže k pugilistickému světu z jeho fantazie.

Jeho ruce však sotva otevřely dveře, když mu konečky prstů otupěly. Celé dveře se s hlasitým rachotem rozrazily dokořán a zvenku se přihnal silný vítr jako hurikán!

Chen Gong neměl dost času zareagovat. Vykřikl a spadl dozadu. Bedry narazil na okraj postele a okamžitě vykřikl.

Ale to nebyl konec. V dalším okamžiku ho někdo pevně chytil za krk!

Osoba ho paží lehce zvedla ze země a Chen Gong za ním nedobrovolně ‚vyletěl‘. Tato náhlá změna, nahradila scénu, která se odehrávala mimo pokoj, na scénu uvnitř něj.

Chen Gongovi oči se rozšířily hrůzou, ale nedokázal vydat vůbec žádný zvuk. Než se s velkými obtížemi postavil na nohy, uslyšel, jak se někdo směje: „Třetí mladý pane, jste hloupý? Stačí jediný pohled a zjistíte, že tento chlapec o bojových umění nic neví. Není ze sdružení Šesti harmonií. Nemá smysl ho zatýkat.“

„Co? Není ze sdružení Šesti harmonií? Sakra! Není divu, že bylo tak lehké ho chytit. Je to jen zbytečný odpad!“ Propukl v druhém hněv, sevřel ještě víc svou dlaň, což Chen Gongovi způsobilo takovou bolest, že mu z očí začaly proudit slzy.

‚Je konec. Budu zabit.‘

Uvědomil si a začal litovat, že neposlechl Shen Qiaoa a trval na tom, že se podívá, než aby zůstal tiše schovaný v místnosti.

Pugilistický svět byl stále daleko od něj, ačkoli smrt byla nyní opravdu blízko.

O chvíli později už Chen Gongovi vystřelovala do krku ostrá bolest. To znamená, že mu rozdrtí hrdlo?

Ale potom ho ten muž, co ho chtěl zabít, neočekávaně pustil a ruku stáhnul. Tlak na Chen Gongovu krku se uvolnil. Padl na kolena a neustále kašlal. Cítil se slabý od hlavy po paty.

Když se Murong Xun chystal zabít Chen Gonga, věděl, že je v místnosti ještě další člověk, ačkoliv ho nebral vážně. Nečekal však, že se ten druhý odváží zasáhnout, dokud nezabije chlapce.

Bambusová hůl byla lehká jako peří, aniž by na ní byla jediná stopa vnitřní qi. Murong Xun si původně myslel, že ji snadno chytí, ale jakmile se jeho ruka dotkla hrany hole, podivně sklouzla stranou a zasáhla ho do akupunkturního bodu v zádech.

Murong Xun neměl jinou možnost, než pustit Chen Gonga a ustoupit stranou, aby se tomu vyhnul.

„Kdo jsi?“ Zamžoural očima a díval se na druhou osobu.

„Nejsme členy sdružení Šesti harmonií, ani nejsme mistři bojových umění. Jen jsme se na tomto místě ubytovali. Jelikož nemáme nic do činění s tím, co se tady děje, mohl byste milosrdně stáhnout ruku a nechat nás jít?“ Řekl Shen Qiao.

V noci nebyl dostatek světla, takže nemohl Muronga Xuna vidět. Mohl jen hádat, kde se zhruba nachází, a tak bojovat.  

Murong Xun letmým pohledem zaznamenal jednu skutečnost: „Jsi slepý!“

…

Během jedné noci se zvedl vítr a prudce vyrazil proti malému Bezmračnému klášteru.

Přestože Yun Fuyi útok očekávala, byla vyvrbená situace dnešní noci nad její očekávání.

Rukávy jí vířily, jak útočila dlaní, zatímco ona sama ustupovala. Její postava byla elegantní a naprosto pohádková. V očích ostatních by se zdálo, že místo boje jen ladně tančí. Nikdy by neměli podezření, že se jí v dlani ukrývá tolik síly.

Její protivník zaútočil na jeden z jejích rukávů, zatímco druhý jí vyhrnul, čímž snadno rozpustil Yun Fuyin útok. Ta však jasně viděla, jak mu z rukávů vyklouzly dvě čepele ‚Křídla Cikád‘, které byly tenké jako vrbové listy. Světlo čepelí se odráželo kolem a hned poté zmizelo, spolu s divokou energií vytvořenou jeho dlaní, která taky zmizela dřív, než si toho člověk všiml.

„Ten protivník je hrozný,“ vydechla Yun Fuyi.

„Kolem proletěl květinový déšť, který nesly mraky, ale nezanechal na šatech žádné lístky. Zasloužíte si být zástupcem vůdce sdružení Šesti harmonií. Cizinci říkají, že žena Yun Fuyi, je pouze loutka. Ale obávám se, že ti, kteří to řekli s Vámi neměřili své schopnosti, zástupce Yun!“

Spolu s jeho slovy se k Yun Fuyi valil tichý proud vzduchu. Klid, který měla na tváři při boji s Murong Qinem, tam už nebyl.

Její ruce se chvěly ve větru a vytvářely otisky dlaní ve tvaru lotosových květů. Vnitřní qi, kterou měla se nesla vzhůru a bleskově se formovala do obrany, kterou potom plošně potlačila.

Oba proudy vzduchu na sebe narazily. Teprve potom si Yun Fuyi uvědomila, že se vnitřní qi jejího protivníka mění v nepředvídatelné formy. Stejně jako jehly, se i on dostal všude, kde byla mezera a vnikl do každého otvoru. Hned poté, co k ní vlna energie dosáhla, ucítila vlnu studeného větru, který pronikl kůží do jejího těla a potom dál do kostí.

Už bylo příliš pozdě na to, aby ruce stáhla. Druhá osoba jí zjevně nechtěla nechat žádnou šanci. Jeho vnitřní qi se tlačila kupředu, vrstvu po vrstvě, přičemž jedna vlna následovala druhou, jako příliv moře na jaře. Vzhledem k tomu, že Yun Fuyi utrpěla nějaká vnitřní zranění, zdráhala se bránit přímo a místo toho se stáhla, přestože věděla, že vpředu bude nechráněná.

Než přistála na zemi, ucítila na hrudi bolest. Do hrdla se jí nahrnula pachuť krve, ale místo toho, aby jí vyplivla, ji spolkla, jako by se nic nestalo. „Kdo jste, pane?“

Když viděl, že se tvář Yun Fuyi ani trochu nezkřivila, vydal ze sebe zvuk překvapení a uznání. „Ze všech lidí v zemi Qi, jich jen pramálo zvládne ustát můj útok. Jste opravdu docela silná.“

„Kdo jste, pane?“ Zopakovala Yun Fuyi.

Druhá osoba arogantně sevřela ruce za zády a ušklíbla se: „Vy a vaši muži, jste nyní na území Qi a pokoušíte se majetek země Qi pryč. Neměl by tomu soud v Qi věnovat náležitou pozornost? Pokud jde o dnešní záležitost, tak pokud by sdružení Šesti harmonií souhlasilo s tím, ponechat truhly zde, už vám nebudu dělat potíže a zaručím vám, že všichni budete moct opustit bezpečně zemi Qi!“

Když Yun Fuyi slyšela, že zmiňuje soud v Qi, srdce jí poskočilo. „Jste z Qi? Jste Murong Qin?!“

Po zničení dynastie Yan, klan Murongů po několik generací putoval z místa na místo. Součástí patriarchátu klanu Murongů se Murong Qin, stal stoupencem Qi, který sloužil svému císaři Gao Weiovi, přestože tvrdil, že je potomkem císařské rodiny Murong. Jiní mu v jeho přítomnosti prokazovali hodně úcty a lichotky, aby si získali jeho přízeň, jen proto, že měl pověst mistra číslo jedna v Qi.

Kdyby to bylo za jiné situace, a Murong Qin by přišel, Yun Fuyi se s ním nebála bojovat. Ale teď zjevně přišel pro zboží, které převážela, a byl dost odhodlaný k tomu, aby ho získal.

„Kde je Liu Qingya a Shangguan Xingchen?!“ Její výraz se trochu změnil, když se zeptal na další ze členů, kteří s ní byli na cestě.

Hu Yan byl také překvapen, když otázku zaslechl.
Odpověděl: „Vedoucí haly Liu a Shangguan jsou ve vedlejší místnosti a střeží zboží. Neměly by být žádné…“

Yun Fuyi řekla: „Nečekala jsem, že patriarcha klanu Murong, velký a prvotřídní mistr v zemi Qi, přivede své podřízené a tajně zaútočí. To by se ostatním jistě smálo, kdyby se nim tyto zprávy dostaly!“

Murong Qin se ušklíbl: „Zástupkyně vedoucího Yun přišla osobně. Jak bych se mohl dovolit chovat arogantně? Kromě toho tady dnes večer nejsme jediní lidé. Která krysa se to schovává ve tmě! Je čas, aby ses ukázal!“


< ←KAPITOLA 8. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 10. → >