Kapitola 31. Ostřelování

Najednou na sobě ucítil Zhou Zishu pohled. Někdo ho ustavičně sledoval, a když otočil hlavu, spatřil pohled Ye Baiyiho. Stáli v tom davu nedaleko od sebe. Ye Baiyi nic neříkal, ani nepozdravil. Bez mrknutí oka s klidným výrazem ve tváři na Zishua hleděl, jako kdyby mu tím říkal ‚Zemřeš‘.

‚Celý život jsi žil ukrytý jako želva v krunýři a teď umíráš…‘ Pomyslel si pro sebe Zishu a přemýšlel nad tím, co pro tento svět dokázal udělat. Co dláždí jeho cestu a jaké má plány? Pokud by nebyl ve svém životě impulzivní, nebylo by to příliš nudné a depresivní?

Najednou si uvědomil, že by mohlo být ve skutečnosti jeho přáním stát se jedním z osmi králů a přestat se ukrývat.

Jeho smích by neměl být v tom řvoucím davu slyšet, ale nějakým způsobem ho přehlušil a všichni zmlkli. Pak ten bledý muž vystoupil z davu a nebezpečným tichým hlasem promluvil: „Vy všichni do jednoho, co tady stojíte patříte ke dvoru a děsíte dítě, je to tak?“

Zhang Chengling otevřel oči. „Mistře,“ špitl.

Cao Weining už Gao Chongovi Zishua představoval. Odmlčel se a oslovil ho. „Bratře Zhou.“

Gao Chong se cítil velmi zvláštně. V tuhle chvíli se mu zdálo, že má muž před ním kolem sebe auru velkého mistra. Bylo logické, že by ho neměl opomenout. Když ho předtím ale Weining přivedl, nevšiml si toho. Pamatoval si sotva jeho příjmení natož jméno. Gao Chong byl z nějakého důvodu překvapen a srdce mu tlouklo rychleji.

Zishu pokynul Chenglingovi: „Pojď sem malý duchu,“ řekl.

Chlapec se mu okamžitě vrhl do náruče, jako kdyby viděl svého otce.

Feng Xiao Feng se ho ostře zeptal: „Kdo jste?“

Zhou Zishu objal Chenglinga kolem ramen, naklonil hlavu a sjel Feng Xiao Fenga pohledem. Pohled na něj ho tak naštval, že se ho rozhodl provokovat: „To nejsi schopný poznat ani svého otce?“

Xiao Feng se rozzuřil a tentokrát ani nečekal, zda ještě promluví. Děsivě na Zishua zařval a jeho tělo se zvětšilo. Každý jeho krok připomínal zemětřesení. Stejně tak náhle se přehnala přes hory tsunami a on měl chuť svým meteorickým kladivem rozbít Zishua na kaši.

Xiao Feng zuřil, jako by mu Zishu zabil otce i jeho přátele. Vztah mezi nimi byl opravdu velmi zvláštní. Když jeho kladivo dopadlo, Zishu s Chenglingem už tam dávno nestáli. Kladivo dopadlo až vyrazilo dlaždici z modrého kamene a zůstala po ní jen velká díra.

Gao Chong to sledoval a přemýšlel nad tím, na jaké úrovni musí Zhou Zishu být, když se dokáže spolu s dalším člověkem pohybovat rychlostí světla, aniž by byl někým postřehnut.

Když Xiao Feng Zishua minul, vyběhl za ním ven horský otrok a rozmáchl se kladivem. Zishu si toho všiml tak akorát včas, aby od něj dvě stopy uskočil a meteorické kladivo odkopnul zpět k jeho majiteli. Tito otroci nejsou moc flexibilní, a tak se zpětnému úderu muž nevyhnul a kladivo ho trefilo. Muž se chytil za rameno, v bolestech sklopil hlavu a padl na zem.

Feng Xiao Feng zařval tak, jako kdyby kladivo udeřilo do něj. V tu chvíli ho nikdo nezajímal a přiskočil ke svému otrokovi, aby zkontroloval vážnost jeho zranění. Jeho rameno bylo roztříštěné, ale koneckonců byl otrok mohutnější než ostatní, tak zůstal živý a při vědomí. Ležel tam stočený do klubíčka a v očích se mu zračila bolest.

Xiao Feng vzhlédl a zabodl do Zishua svůj pohled.

Zhou Zishu se postavil před Shen Shuie a řekl: „On chce můj život, ale já nechci jeho.“
Na to si přitáhl Chenglinga blíž k sobě. „Jdeme.“

„Zastav!“ Tentokrát to byl vůdce sekty Hua, kdo se ozval. Jakmile se zvedl, následovalo ho pár jeho žáků. Yu Qiu Feng došel k Zishuovi, který si k sobě přitáhl Chenglinga blíž.
„Mladý bojovníku, právě chcete odvést dítě, které chtějí bojovníci vyzpovídat.“

„O čem to mluvíte, vůdče Yu?“ Podíval se na něj Zishu ledabyle.

„Pokud chcete odejít, musí nám říct, proč byl už třikrát pronásledován. Co, má rodina Zhang společného se Skleněným prstencem a kde se teď jejich střípek nachází.“ Promluvil znovu Yu Qiu Feng.

Zishu se zahořklým pohledem sledoval vůdce sekty Hua a pak se sklonil k Chenglingovi.
„Víš, o čem mluví?“

Chengling sevřel rty a zavrtěl hlavou.

Zhou Zishu se ho znovu zeptal: „Zdá se, že ví, na co se ptá. Opravdu o tom nic nevíš?“

Zhang Chengling natáhl ruku, chytil Zishua za rukáv a znovu zavrtěl hlavou, aniž by řekl jediné slovo. Zishu přikývl a pohled stočil zpět k Yu Qiu Fengovi. „Vůdče Yu. Zeptal jste se ho, ale nechce Vám odpovědět. Prostě teď odejdeme a všechno bude v budoucnu dobré.“

Když domluvil, pokynul Chenglingovi, aby se rozešel.
Patriarcha sekty Cang Shan, Huang Daoren se za Yu Qiu Fengem chladně zasmál.
„Ten mladík si myslí, nikdo není lepší než on.“ Huang Daoren nebyl na pohled nijak zvláštní muž. Tmavší pleť a tvář vejčitého tvaru z něj dělala ošklivého muže, který by si měl tvář nejlépe celý rok zakrývat vějířem. Nebylo zcela jasné, co si myslí, když se postavil za věčně elegantního vůdce Yu Qiu Fenga. Zřejmě se ale chystá dělat potíže. V tu chvíli se nečekaně odrazil a přeskočil všechny lidi v davu.

Zhou Zishu se v duchu zasmál. Troufal si správně odhadnout, že jsou všichni slabší než on. Nedokázal se dívat na ty sekty, které se tady snažily prosadit své hlasy. Sledoval, jak se Huang Daoren blíží, a přitom nepouštěl Chenglingovu ruku. Lidé v davu mlčeli, jen sledovali, co se před nimi znovu děje. Zhou Zishu si s Huang Daorenem vyměnil nespočet bleskových úderů, načež Huang Daoren zasténal bolestí a byl nucen o tři kroky ustoupit. Z úst vykašlal krev a spadnul na zem.

Stal se z něj další poražený.

Okamžitě se ozvaly poplašné výkřiky „Patriarcho!“ a „Mistře!“ Yu Qiu Fengovi se zračila v očích úzkost a ukázal prstem na Zishua. „Po jaké špatné cestě to kráčíš? Odkud jsi přišel? Patříš k těm démonům z Údolí duchů? Nenechte ho utéct!“

Nedokázali ho porazit, ale stal se z něj živý terč. Zishu stáhl rty do úzké linky, vzal Chenglinga do náruče a v mžiku odkopl pár útočníků. Neměl v úmyslu se s nimi nijak zaplést. Nastal chaos. Byl tam Cao Weining, který se ho snažil před Gao Chongem koktavě obhájit. Zhao Jing s ostatními stáli nenápadně opodál a jen sledovali, co se děje. S Yu Qiu Fengem v čele ho další lidé pronásledovali, aby mu způsobili potíže. Podobalo se to jako vřavě na psích trzích.

Zhou Zishu se hbitě prodíral davem a občas zlikvidoval pár lidí, kteří na ně útočili. Chlapec v jeho náručí se kvůli Skleněnému střípku stal obětí, do které si chtěl každý kousnout. Yu Qiu Feng teď vypadal jako vzteklý pes, který je neúnavně sledoval. Zishu cítil v týlu jeho pohled, jak se za nimi neúprosně žene a nedovolí mu odejit.

Myslí i srdcem mu cloumal vztek. Zastavil se a otočil. Plánoval se s ním setkat tváří v tvář.

V tu chvíli vzduch vedle něj prořízlo zasvištění biče, které Yu Qiu Fenga zastavilo v honu a k jeho nosu zavál odér alkoholu. Opilý a neupravený člověk, který se před nimi objevil byl ten, kdo včera bezeslova odešel: Wen Kexing.

Jeho oči byly nápadně šarlatové a krok chaotický, jak se dá u opilce čekat. Docela komicky se na Zishua usmál, i když chtěl původně přes rameno hodit dokonalý okouzlující úsměv, ale jeho opilecké škytání ten dojem pokazilo. „A Xu… Ty, … Ty pokračuj, já je kvůli tobě… Zastavím.“

Než domluvil, zakopl o své vlastní nohy a teď vypadal jako hadrová panenka ve větru. Hlava se mu kývala ze strany na stranu a bič šlehal všude kolem sebe. Bylo děsivé se na to dívat, ale nakonec se vyhnul Yu Qiu Fengovým nohsledům.

Zatímco tam tak poskakoval, se bič v jeho ruce vymrštil a bez ohledu na koordinaci útoku se velmi ‚náhodou‘ omotal kolem Yu Qiu Fengova lýtka. Zatímco se na ně všichni dívali, vůdce sekty Hua skončil na zemi s obličejem zaraženým do země.

Wen Kexing si energeticky promnul oči a vrávoravým krokem šel k němu. Nakláněl hlavu na stranu a sledoval rozhořčeného Yu Qiu Fenga. Poklekl a rukou zamával před Fengovým obličejem. Jazyk se mu pletl, sotva mu bylo rozumět. „Hej, ty… Ty máš dvě? Máš dvě hlavy? To… Ty jsi taky moc pil? Proč ležíš na zemi?“

Zhou Zishu se na něj ještě chvíli díval a pak zavrtěl hlavou. Pochopil, že si sekta Hua dnes udělala ve Wen Kexingovi nového nepřítele.
Když si jich nikdo nevšímal, popadl Chenglinga a zmizel pryč. Nějakým způsobem se mu podařilo získat dva koně, které v tísnivé situaci ukradl. Vysadil Zhang Chenglinga na hřbet jednoho z nich, sám sedl na druhého a pobídl zvířata k trysku. Jeli tak rychle, že se jejich kopyta sotva dotýkala země.

Chengling nebyl zrovna dobrý jezdec a neuměl koně ovládat. Proto za chvíli za Zishuem zaostával a nedokázal ho dohnat.

Zishu si v duchu povzdechl, vědom si toho, že z tohoto ztrouchnivělého kusu dřeva nosný trám neudělá. Po chvíli sesedli, nechali koně odejít a odvedl Chenglinga na dlouho opuštěný dvůr. Tam Zishu chlapci nakázal, aby se posadil a odpočinul si.

Jejich klid netrval dlouho, když venku někdo otevřel bránu na pusté nádvoří. Chengling v panice vyskočil na nohy, jen aby viděl, že je to Wen Kexing, kdo se k nim houpavým krokem blíží. Chlapec si myslel, že muž svou opilost předstírá, ale teď opravdu viděl, že nedokáže rozlišit světové strany a koordinovat směr své chůze. Muž si před Zhou Zishuem klekl na jedno koleno a pak se převrátil dopředu a padl na zem.

Zishu ho zvedl do polo sedu, aby zkontroloval, zda není zraněný. Jeho tělo však nevykazovalo žádné známky zranění, a ještě se na něj culil jako blbec. Rukama objal Zishuovi nohy, překulil se na bok a znovu si lehnul, používajíc jeho nohy jako polštář.
„Spadl jsi do džbánu s vínem?“ Nemohl si Zishu svou otázku odpustit.

„Včera jsem… Narazil na vinný sklípek… Mmm…. A nějak se tam zasekl. Vypil jsem tucet džbánků… A bavil se. Bavil…“

Byl opravdu hodně opilý, protože jak se začal smát, nemohl přestat. Ještě pevněji objal Zishuovi nohy, přitulil se k nim obličejem a dál nesrozumitelně mumlal „Bavil jsem se…“

Zhou Zishu ho mlčky se skloněnou hlavou pozoroval, jak za bílého dne vyspává. Dospěl k závěru, že si muž sáhl na své dno a má už dost.

< ←KAPITOLA 30. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 32.→ >