Kapitola 6.

Synopse: Tři hamburgery s oslím masem

Uplynulo více než dvě stě let od migrace lidí Jin na jih. Po povstání pěti barbarů se rozložení území na severu pomalu tvarovalo.

Obě země, Qi a Zhou, obsadily východní a západní region. Císař Qi, Gao Wei, byl poměrně nerozumný muž, jehož nedbalost ohledně národních záležitostí způsobila, že severní Qi postupně klesala u moci a uprchlíci byli roztroušeni po celé zemi. Ve stejnou dobu severní Zhou každým dnem pod vedením svého císaře Yuwen Yonga více prosperoval, čímž se zvýšila jeho stabilita a bohatství.

Z oblasti Funingu do země Zhou to byla velká vzdálenost a po cestě spousta uprchlíků. Pokud by se někdo vydal na cestu, aniž by byl plně připraven, pak by to mohlo být definováno jako ‚nebe a země neodpovídají na žádné modlitby‘.

Severní Qi zažívalo v uplynulém roce silné sucho. Ani během zimy nebylo dost sněhu, což prodlužovalo sucho z předchozího roku. Uprchlíky bylo možné vidět všude podél silnice táhnoucí se na jih od města Ye až k hranici Chen. Říkalo se, že na některých místech lidé dokonce začali vyměňovat děti za jídlo. Když si to Shen Qiao ve své hlavě promyslel, cítil, že bude pravděpodobně tím prvním, kdo bude zajat a uvržen do hrnce, pokud by se situace kvůli jeho špatnému zraku a nedostatečným bojovým schopnostem někdy změnila na kanibalskou.

Jelikož se oblast Funing nacházela v severní části okresu a byla velmi blízko městu Ye, nedocházelo v okolí k žádným vážným katastrofám a situace byla poměrně stabilní i přes nedostatek dešťů po celý minulý rok. Okresní město bylo docela velké, probíhal v něm chrámový veletrh, díky kterému bylo město mimořádně živé a mnoho lidí přicházelo a odcházelo.

Obě země Qi a Zhou se nacházely na severu a v jejich raných letech převládaly zvyky Xianbei. Po dlouhé době byly zvyky postupně sinicizovány a výsledkem bylo, že jejich oblečení a doplňky začleňovaly prvky Xianbei nad sofistikovaný styl lidu Han. Vyšší šlechta hledala elegantní a vynikající oblečení, takže jejich šaty byly často zdobeny dlouhými stužkami na boku, které se třepotaly ve větru, a visícími perlami a nefrity, které při chůzi chrastily. Tento druh pronásledování ovlivnil také masy, takže členové bohatých rodin by také nosili klobouky a splývavé šaty, které napodobovaly cizí vzory. V průběhu chrámového veletrhu tato rozmanitost vzorů v oděvech malovala obraz ‚malého kapitálu‘ v tomto oblastním městě Funing.

Chrám vévody Jianga, kde se konal chrámový veletrh, byl postaven později ve vztahu k nikomu jinému než k vévodovi Tai, Jiang Shanovi. Původní chrám vévody Jianga byl v jižní části města. Říkalo se, že byl poprvé postaven během dynastie Han, ale po škodách způsobených válkou byl úplně vyřazen z provozu a nezbylo nic jiného než jen zchátralá skořápka. Dokonce tam nikde nebyla ani socha vévody Jianga. Tento prázdný, a ošuntělý chrám se poté stal útočištěm pro žebráky a chudáky.

Nedávno se ke skupině lidí, kteří zde žijí přidal nový člen, muž jménem Chen Gong.

Ve dne měl brigádu v obchodě s rýží. Nakládal a vykládal rýžové pytle z vozíků a dělal další manuální práce tohoto druhu. Vzhledem k tomu, že mzda byla nízká, nebyl ochoten ji utratit za nájemné, takže se v noci vracel do tohoto ošuntělého chrámu. Pro něj to byl docela svobodný a příjemný život. Jediná věc byla, že v chrámu žili další dva žebráci, takže se stal nevhodným pro dlouhodobé bydlení. Musel po celou dobu nosit své peníze u sebe, a dokonce si dávat pozor na jídlo, aby mu ve chvíli odpočinku nebylo ukradeno.

Když se toho večera vrátil, okamžitě si všiml další osoby ve zchátralém chrámu.

Seděl tam muž v šedobílém rouchu.

Chen Gong se nejprve podvědomě zamračil. Prostor v ošuntělém chrámu byl poměrně malý. S ještě jednou osobou se cítil, jako by mu vzal další část jeho území.

Pak si všiml, že ten člověk měl v ruce něco zabaleného v papíru. Jedl z toho pomalu, jedno sousto po druhém, se skloněnou hlavou. Z papírového obalu vycházela chutná vůně.

Byla to lákavá vůně hamburgerů z oslího masa. Poznal to pouhým čichem. Když byl jeho otec ještě naživu, Chen Gong je několikrát jedl. Ale poté, co jeho otec zemřel, se jeho nevlastní matka spojila se svými dětmi a vyhodila ho z domu. Pokud jde o pár měďáků, které každý den vydělával za přenášení rýžových pytlů, tak už nenáviděl, že nemohl jejich hodnotu zdvojnásobit. Jak by si mohl dovolit něco takového jíst?

Na druhý pohled Chen Gong viděl vedle osoby další vypouklý papírový obal.

To znamenalo, že tam byl ještě jeden hamburger s oslím masem.

Chen Gong nebyl jediný, kdo si toho všiml, objevili se i další dva žebráci, protože jeden z nich už křičel: „Hej! Optal ses, jestli tady s námi můžeš žít? Tento chrám je pro tolik lidí příliš malý. Rychle odsud vypadni!“

Chen Gong věděl, že se s ním hádají úmyslně. Bez toho, aby něco řekl, přešel přímo na místo, kde obvykle spal, a začal sbírat hromadu slámy, zatímco jeho uši zůstaly nastražené a jeho pohled zůstal koutkem oka upřený na oslím hamburgeru.

Muž v šedém rouchu jemně řekl: „Ani já nemám kam jít. V tomto chrámu je ještě trochu místa, tak jsem přemýšlel nad tím, že si přijdu odpočinout. Pokud by mi mohl bratr udělat tuto laskavost, byl bych hluboce vděčný.“

Žebrák řekl: „Pokud si tady chceš odpočinout, je to v pořádku. Jen nám dej vše, co máš!“

Chen Gong se pohrdavě ušklíbl: „Nepotřebuji tvé věci, pokud mi zaplatíš jídlem. Budu ochoten držet ty dva dál od tebe.“

Žebrák byl rozzuřený: „Starší Chene. Nic jsme ti neudělali, proč nemůžeš zůstat stát stranou!“

Chen Gong byl docela mladý. Bylo mu jen šestnáct. Neměl příliš vysokou postavu, ale jeho flexibilita a vytrvalost byly vynikající, spolu s téměř krutou pevností, kterou měl zakořeněnou v kostech. Nebýt toho, nezískal by jako nováček převahu nad těmito žebráky a nezmocnil by se tak největšího území v chrámu.

„No a co? Můžete mluvit jen vy a já ne?“ Odpověděl Chen Gong líně.

I když ti dva byli jen žebráci, pravda byla taková, že všichni žebráci ve městě se spojili a byli spolu v kontaktu. Vzhledem k tomu, že byli dva proti jednomu, usoudili, že není nutné, aby se před Chen Gongem krčili.

Žebrák se s Chen Gongem už neobtěžoval. Místo toho se vzpřímil a natáhl se pro oslí hamburger u muže v šedém rouchu. „Žádné řeči! Prostě mi dej všechno, pokud chceš zůstat. Tady jsem to já Lai, kdo o tom rozhodne!“

Ale než se jeho ruka mohla dotknout jídla, někdo už ho chytal za zápěstí. Žebrák prudce vybouchl: „Starší Chene! Opět strkáš nos do věcí druhých lidí! Bere někdo jídlo tobě?“

Chen Gong osamělý hamburger s oslím masem rychle zvedl. „Chci také jíst. Jak to, že ses mě nezeptal?“

Hned po vyslovení těchto slov roztrhl papírový obal a zakousl se. Pak vítězoslavně řekl: „Už je to moje. Stále chceš?“

Žebrák se vrhl na Chen Gonga a ten si okamžitě zastrčil papírový obal do šatů. Začali se prát. Připojil se k nim druhý žebrák, takže se scéna změnila na dva proti jednomu. Chen Gong nebyl ani mocnější, ani vyšší než ti dva, ale jeho tajemstvím vítězných bojů bylo, že bojoval za cenu svého života – jinými slovy, velmi divoce.

Chen Gong bezohledně dupl na žaludek jednoho ze žebráků a zatleskal rukama. Potom si s rukama v bok odplivl: „Mám vás už dost. Pořád proti mně jdete, jen proto, že jste tu byli první! Nemysli si, že jsem si nikdy předtím nevšiml, že mi tajně pliveš do jídla! Chceš ještě bojovat? Tak pojď! Stejně nemám co ztratit, jen můj život. Pokud si na to troufáš, vezmi si ho!“

Tato nedbalost byla přesně tím, čeho se jeho protivník bál. Poté, co vyslechl slova Chen Gonga, pohlédl na svého společníka, který byl stále roztažený na zemi, nedokázal vstát a kuckal se. Nechal klesnout ruce a utekl.

Druhý žebrák, který viděl, že jeho kamarád už utekl, se neodvážil pokračovat v boji. Zakryl si břicho rukama a za bolestného sténání vstal. Poté se s tichými výhružkami jako „Ty blbče, jen na mě počkej!“ odšoural pryč.

Chen Gong vytáhl oslí hamburger, který ještě nedojedl. Ukousl si další sousto a pak spokojeně řekl: „To není špatné! Koupil jsi ho v jižním městě v obchodě Li? Maso je opravdu dobře žvýkatelné a stále je teplé. Skoro mi to spálilo jazyk.“

Kvůli tomuto hamburgeru z oslího masa cítil, že všechno, co se teď v boji stalo, mu za to stálo. V každém případě, mu ti dva byli už nepříjemní. Bylo by skvělé, kdyby v budoucnu mohl mít toto místo jen pro sebe, a to jen díky tomu, že využil této dnešní náhodné situace.

Když viděl, že muž v šedém rouchu nereaguje, znovu se zeptal: „Hej! Na něco jsem se ptal. Jsi hloupý?“

Muž zvedl hlavu. „Zahnal jsi je. Nebojíš se, že se vrátí pro pomstu?“

Do té doby si Chen Gong neuvědomil, že je s očima druhé osoby nějaký problém. Byl v nich tupý pohled a muž se na něj podíval, jako by se soustředil na něco jiného.

Poté, co se jeho pohled přesunul k bambusové tyči vedle něj, bylo mu to hned jasné. ‚Takže není hloupý, ale slepý.‘

Cvaknul zuby a odfrknul si: „Bát se? Nikdy jsem se ničeho nebál! Stačí se na ně podívat. Čeho by mohli být schopní?“

Chen Gong sjížděl pohledem muže v šedém rouchu. Vypadal jako on. Měl na sobě hrubé oblečení a nic neobvyklého na materiálu ani stylu nebylo. Jediná věc, která na něm byla hodna pohledu, byla jeho tvář.

Upřímně řečeno, místo bezdomovce, jako je on, se ten muž víc podobal cestujícímu učni.

„Jak se jmenuješ? Nevypadáš jako někdo v úzkých. Proč jsi sem tedy přišel? Ani krysy nejsou ochotné na tomto místě žít!“

Muž v šedém rouchu k němu s úsměvem přikývl: „Jmenuji se Shen Qiao. Kvůli nemoci mi došly peníze, a tak jsem byl nucen si najít na pár dnů útočiště na tomto místě. Vrátím se domů, jakmile našetřím dostatek peněz na cestu. Děkuji mnohokrát za to, že jsi ty lidi kvůli mně zahnal. Mohu vědět, jak tě mám oslovovat?“

To, co řekl Yu Sheng Yan, byla jen poloviční pravda, a proto nemohl věřit všemu. Nebylo-li však hory Xuandu, Shen Qiao by se neměl kam obrátit. Proto se nad tím několikrát zamyslel, a přesto se rozhodl nejdřív zamířit tam.

Hora Xuandu se nacházela na hranici mezi severním Zhou a jižním Chenem. Aby bylo možné se odtud dostat, existovaly jen dvě cesty. Jedna směřovala až na jih a po vstupu na území jižního Chenu se oklikou točila na severovýchod, zatímco druhá cesta byla přímo na jih, což bylo bližší a pohodlnější.

Shen Qiao si vybral druhou cestu.

I když byl svět v chaosu, zůstala oblast Funing docela mírumilovná a bohatá, protože nezažila mnoho katastrof. Tak čistou zemi bylo v takovém neuspořádaném světě těžké najít. Jak Shen Qiao řekl, neměl jinou možnost než se na tomto místě nejprve trochu dát dohromady, protože byl bez peněz.

Jeho zrak se zotavoval hodně pomalu, ale aspoň došlo k určitému pokroku. Během dne, kdy bylo dostatečné množství světla, viděl nějaké nejasné obrysy. Ve srovnání s temnotou, když se probudil, to už bylo mnohem lepší.

Chen Gong se posadil: „Jak chceš. Moje příjmení je Chen a jméno Gong. Můžeš mi říkat starší Chene. Právě jsem snědl jeden tvůj hamburger z oslího masa, což lze považovat za poplatek tvého dnešního pobytu tady. Protože jsem tě pomohl ochránit před těmi dvěma a vyhnat je, včetně zítřejšího podílu, bys mi měl dát tři hamburgery z oslího masa!“

Shen Qiao se zasmál: „Jasně.“

Když Chen Gong viděl, jak rychle souhlasil, cítil se trochu podezřele: „Neříkal jsi, že jsi bez peněz? Odkud tedy vezmeš peníze na nákup oslích hamburgerů?“

Shen Qiao odpověděl: „Dokážu dělat víc věcí!“

Chen Gong se jeho slovům zasmál: „Ty? Slyšel jsem, že učenci mohou být účetní nebo mohou psát dopisy ostatním, ale jak může psát někdo, kdo nevidí? Budeš nosit pytle rýže jako já? Říkám ti, tři hamburgery s oslím masem ani o jeden méně! Nemysli si, že mě můžeš podvádět. Klidně se optej okolo a zjistíš, že já starší Chen nejsem v ničem jiném tak dobrý, jako v boji! Pokud mi zítra nebudeš moct dát tři hamburgery, jdi prostě ven a jez vítr!“

Povaha Shen Qiaoa byla mírná. Když slyšel, jak Chen Gong takto mluví, nejenže nebyl naštvaný, ale dokonce s úsměvem souhlasil.

Ošuntělý chrám byl skutečně ošuntělý. Ze všech stran prosakoval průvan a ani jedno z oken nebylo v dobrém stavu. Ale naštěstí tam bylo spousta sloupů kromě několika oltářů, které mohly být použity k blokování větru, a několik hromádek sena a palivového dřeva, které sem Chen Gong nanosil sám – část byla použita jako hradba chránící před větrem a druhá část sloužila ke spálení, aby se zahřál. Ale všechno to bylo jen pro jeho osobní potřebu. Vzhledem k tomu, že byl Shen Qiao ochoten mu ‚dát oběť‘, Chen Gong mu neochotně dal část sena a palivového dříví.

Když Chen Gong viděl, že byl Shen Qiao k jeho překvapení plně připraven, dokonce ze svého osobního majetku vzal kus tlustého starého oděvu, který měl použít jako deku. Nemohl si pomoc, ale mručel.

Oba žebráci se od té doby neukázali. Údajně si našli nová místa k pobytu. Bez náznaku zdvořilosti si Chen Gong vzal oblečení, které původně používali jako přikrývky. Čichnul k nim, ale linul se z nich kyselý smrad, takže je s nakrčeným nosem hodil blíž k ohni.

Zpočátku chtěl vzít taky šaty Shen Qiaovi, ale poté, co se nad tím zamyslel, měl pocit, že ještě zítra nebude pozdě, když mu nepřinese ‚oběti‘.

S touto myšlenkou nechtěně usnul.

Chen Gong druhý den ráno vstal brzy a plánoval, že bude pracovat v obchodě s rýží, jako obvykle.

Rozhlédl se, ale Shen Qiao už byl pryč a zanechal po sobě jen hromádku vyležené slámy a hromádku černého popela, který zůstal po spáleném dřevě.

Chen Gong se o to moc nestaral a šel do obchodu s rýží pracovat jako obvykle. Absolutně nevěřil, že mu Shen Qiao dnes skutečně donese tři hamburgery, protože pokud měl peníze na víc, nebylo nutné, aby žil v ošuntělém chrámu, který nebyli ochotni navštívit ani duchové. Shen Qiao byl navíc nejen slabý, ale také slepý. Co mohl dělat, aby si vydělal peníze?

‚Nevracej se s prázdnýma rukama, jinak tě zmlátím tak, že tě ani vlastní matka nepozná!‘

Pomyslel si Chen Gong, když se večer vracel do ošuntělého chrámu.

Než vstoupil do dveří, ucítil známou vůni.

Zdálo se, že zvuk jeho kroků přilákal pozornost Shen Qiaoa, protože ten zvedl hlavu a usmál se na něj: „Jsi zpět.“

„Oslí maso…“ Chen Gong se zachmuřeným obličejem dokázal vypustit jen dvě slova, než se zarazil.

Protože viděl tři hamburgery z oslího masa zabalené v papíru, které byly úhledně položené na hromádce slámy, kde spal.


< ←KAPITOLA 5. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 7. → >