Kapitola 7.

Synopse: Chceš být slepý jako já?

Chen Gong stál nějakou chvíli jako omámený, než se vzmohl na odpověď: „Přinesl jsi je?“

Shen Qiao přikývl: „Nepožádal jsi mě, abych ti přinesl tři hamburgery s oslím masem?“

Chen Gong si všiml, že oblečení, které měl druhý na sobě, bylo nyní nahrazeno zbrusu novým modrým kimonem. Šedý oděv, který původně nosil, byl nyní pod ním a sloužil jako lůžkovina. Už zůstal čistý a upravený, stejně jako předtím. Možná se vykoupal a někde uklízel.

„Odkud jsi vzal peníze?“ Zeptal se podezřele Chen Gong.

Shen Qiao se zasmál: „Samozřejmě morálními prostředky. Stačí se podívat v jakém jsem stavu. Myslíš, že bych mohl krást a okrádat?“

Chen Gong zavrčel: „Kdo ví?“

Přesto si vzal hamburger. Když se ho dotkl, byl teplý a měkký. Očividně čerstvě vytažený z pece. Otevřel papírový obal a lehce se zakousl. Burger byl upečený do zlatova, omáčka uvnitř kapala, zatímco voňavé pečivo se rozplývalo v ústech.

Chen Gong byl tak vzrušený, že snědl dva jedním dechem. Pokud šlo o ten poslední, nechtěl ho sníst tak brzy a po chvilce přemýšlení se rozhodl, že si ho nechá zítra na snídani těsně předtím, než půjde do práce.

Otočil hlavu a podíval se na Shen Qiaoa. Ten tam stále seděl se zkříženýma nohama a držel v rukou bambusovou hůl. Oči měl lehce přivřené. Chen Gong si nebyl jistý, jestli jen odpočívá se zavřenýma očima, nebo skutečně nad něčím přemýšlí.

„Hej, odkud jsi?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou. „Nevím. Během cesty jsem spadl a poranil si hlavu. Mnoho věcí si nepamatuji.“

„Pokud o tom nechceš mluvit, tak nemluv! Proč se obtěžovat vymýšlením! Myslíš, že je tak snadné mě oklamat?“ Chen Gong, který to neuznal jako odpověď, ztratil zájem o rozhovor a lehnul si.

Možná to však bylo jen proto, že toho hodně snědl. Chen Gong se otočil, ale prostě nemohl usnout. Nepodařilo se mu mlčet, tak se znovu zeptal. „Hej! Vážně, kde jsi během dne byl? Jak se ti podařilo vydělat peníze?“

Z druhé strany se ozval tichý hlas. „Věštění z kostí.“

Chen Gong se k němu hlasitě otočil a posadil se: „Víš, jak poznat štěstí podle kostí?“

Shen Qiao tam stále seděl se zkříženýma nohama a zasmál se: „Neřekl bych, že bych věděl. Ať už je člověk bohatý nebo chudý, vždy k tomu vedou nějaké stopy. Je to jen malý trik, jak k tomu dojít.“

Chen Gong se začal zajímat: „Tak proč se na mě nepodíváš a nezjistíš, zda budu v budoucnu bohatý?“

Shen Qiao odpověděl: „Dovol mi dotknout se tvé ruky.“

Chen Gong k němu natáhl ruku a Shen Qiao ji přejel prsty. „Jsi zvyklý nosit těžké předměty, takže máš nejspíš nějakou brigádu v docích nebo obchodech s rýží, že?“

„Co jiného?“ Chen Gong nebyl hloupý. Věděl, že na jeho rukou jsou velké mozoly, a díky tomu to musel uhodnout.

„Jsi tvrdohlavý a neústupný. Nedokážeš si snadno přiznat porážku. Přesto jsi taky trochu skeptický. Určitě jsi byl ze své rodiny vyhozen ve velmi mladém věku a pravděpodobně máš nevlastní matku nebo nevlastního otce.“

Oči Chen Gonga se rozšířily: „Ještě něco?“

Shen Qiao se usmál: „V neklidné době, jako je nyní, existuje mnoho pracovník příležitostí. Pokud se se svou povahou připojíš k armádě, můžeš v budoucnu dosáhnout velkých úspěchů.“

Chen Gong se zeptal: „Jak jsi na to všechno přišel?“

Shen Qiao vysvětlil: „Máš místní přízvuk, a proto není možné, abys byl uprchlíkem, který sem přišel kvůli hladomoru. Místní obyvatelé žijí obvykle v domech, pokud se v jejich rodině něco nestalo. Vzhledem k tvému temperamentu je pravděpodobnější situace, kterou jsem právě řekl – že jsi byl svou rodinou vyhozen. I kdyby tě rodina vyhodila, je nepravděpodobné, že kdyby byl otec nebo matka na blízku, tak by jen tak seděli a dívali se na to, jak přežíváš venku ve větru a dešti. Proto si myslím, že se tvůj otec oženil s tvou nevlastní matkou, nebo ti v mládí oba rodiče zemřeli.“

Chen Gong byl nakonec docela přesvědčen tím, co Shen Qiao říkal za úvahy.

Znovu se zeptal: „Jak víš, že ze mě někdo bude, když budu sloužit v armádě?“

Shen Qiao řekl: „Nechceš být šikanovaný svou nevlastní matkou, a tak jsi z nenávisti opustil domov a raději žiješ zde. Včera v noci jsi taky bojoval s žebráky o oslí hamburger. Je jasné, že jsi někdo, kdo je nemilosrdný vůči ostatním i vůči sobě. S takovou povahou, by ses měl dobře přizpůsobit vojenskému prostředí.“

Chen Gong zamručel: „Takže přece jen koukáš na lidi jako já z patra, že? Někdo jako já, kdo si nedokáže naplnit ani vlastní žaludek a plánuje tě okrást. Mluvíš oklikou a jen si ze mě děláš legraci!“

Shen Qiao se zasmál: „Když jsem sám zažil takové neštěstí, jak bych si mohl dělat srandu z druhých? Nechtěl jsi po mě, abych ti věštil z kostí? Použil jsem tě jen jako příklad k vysvětlení. Bylo to docela přesné, že? I když si tím nemohu vydělat tolik peněz, stačí to aspoň na jídlo.“

Chen Gong řekl: „Zní to docela hezky. Jako kdybys o tom věděl. Proč jsi tedy stále tady dole? Byl jsi při cestě okraden bandity?“

Shen Qiao odpověděl: „Myslím, že by se to tak dalo říct, protože si to sám nepamatuji. Někdy mi mozek funguje poměrně dobře, jindy zase ne. Mnoho věcí se mi jeví jako neurčité vzpomínky. Naštěstí jsi mě tady nechal zůstat, jinak bych opravdu nevěděl, kde strávit noci. Ve skutečnosti ti za to všechno musím poděkovat.“

Po takové lichotce se hned Chen Gong cítil lépe, že i tři hamburgery s oslím masem, které dostal, se mu zdály jako samozřejmost za to, že bránil Shen Qiaoa.

„No, ještě zítra to budou tři hamburgery! Nemysli si, že z toho vyvázneš jen tím, že si se mnou povídáš!“

„V pořádku.“

Když se příštího večera vrátil Chen Gong do zchátralého chrámu, byly na stejném místě jako předtím tři hamburgery s oslím masem. Na druhé straně měl jeden v ruce také Shen Qiao. Jedl to tak elegantně, že to vypadalo, jako by jedl nějakou exotickou pochoutku, spíše než hamburger z oslího masa.

„Jak strojené!“ Pro Chen Gonga, který byl ve svých vzpurných letech, bylo těžké si to v mysli ujasnit. Otočil hlavu, aby otevřel papírový obal, a pak se zuřivě zakousnul.

Následujícího večera, když se Chen Gong vrátil, byly na stejném místě opět tři hamburgery. Přestože Shen Qiao odpověděl na všechny otázky, které se Chen Gong zeptal, a byl velmi dobře naladěný, Chen Gong měl jednoduše pocit, že k sobě nepatří, a jejich rozhovory byly pro něj také nepříjemné. To, co ten druhý řekl, bylo pro něj docela nesrozumitelné, zatímco jeho dravost a šikana byly na Shen Qiaoa neúčinné. I když to byl on, kdo předváděl svou moc, byl nakonec také sám tím mrzutým.

Jeho intuice mu říkala, že Shen Qiao nebyl jednoduchý člověk, a to nejen kvůli oblečení, které zůstalo po celou dobu čisté a upravené, ani kvůli jeho jemnému a křehkému vzhledu, který se hodně podobal učence – Byl to divný pocit, který se dal těžko vysvětlit nebo pochopit.

I když oba museli žít pod přístřeškem tohoto ošuntělého chrámu, měl pocit, jako by byl před tím druhým méněcenný.

Chen Gongongovi se tento pocit nelíbil, a proto se mu nelíbil ani Shen Qiao.

Toto místo bylo v noci extrémně chladné a ze všech jeho stran dul vítr. Kromě dvou žijících mužů by zde pravděpodobně byly největší populací krysy. Jeho boty byly opotřebované a něco ho mohlo kousnout do špičky.
Chen Gong vykřikl: „Au!“ Ale nechtěl vstávat, jen aby si rozzlobil krysu. Jednoduše se stočil do pevnějšího klubíčka.

Kromě pískání větru se zdálo, že zvenku vycházely zvuky kroků.

Ale kdo by za tak pekelné větrné noci, jako je tato, chodil na takové ošuntělé místo?

Chen Gong se chystal usnout, když najednou uslyšel hlas Shen Qiaoa: „Někdo sem jde.“

Hned jak otevřel oči, viděl do chrámu vklouznout několik postav s holemi v rukou. Dva ve předu vypadali povědomě. Znovu je sjel pohledem – byli to zjevně ti dva žebráci, se kterými bojoval.

Chen Gongem proběhl mráz a okamžitě ho probudil. Rychle vstal: „Co chcete?!“

Jeden z nich se zasmál: „Starší Chene, ach starší Chene. Když jsi nás vyhodil choval ses povýšeně. Ve městě jsme oslovili vůdce sekty žebráků tak uvidíme, zda se i dnes budeš troufat chovat arogantně!“

Chen Gong plivl na zem. „Jaká sekta žebráků? Je to banda žebráků, co drží pospolu a vy jste tak hanební, že jí nazýváte sektou žebráků?“

Druhá osoba rozzlobeně zakřičela: „I před smrtí stále mluvíš o hovně! Potom nepros o odpuštění! Šéfe, to je ten spratek, co nám vzal území! Má na své straně i nováčka, který má peníze. Společně je sundáme, sebereme jejich věci a půjdeme se opít!“

I na první pohled byl Chen Gong zjevně bez peněz. Pokud měl nějaké peníze, stačilo to nanejvýš na pár knedlíčků. Ten druhý však byl jiný v tom, jak čistě a upraveně vypadalo jeho oblečení. Samotné oblečení, kdyby ho z něj strhli, by mělo hodnotu alespoň několika desítek měďáků.

Pět nebo šest postav se vrhlo na Chen Gonga současně. Zatímco Chen Gong měl brutální sílu a nemilosrdnou statečnost, byl stále jen dospívajícím chlapcem, kterému bylo pod dvacet let. Druhá strana byla mnohem silnější s počtem lidí, které měla, a on byl po několika výměnách sražen k zemi a na jeho obličej a tělo se sesypaly rány. I když ho neměli v úmyslu zabít, pořád ho ze všech sil bili, až začal Chen Gong krvácet z koutku úst. Nezbylo mu nic jiného než se pokusit co nejvíce chránit zranitelné části svého těla před jejich útoky.

Žebráci divoce Chen Gonga prohledali, a nakonec našli jen třicet wenů. Jeden z nich si odplivl a pak si stěžoval: „Jaká smůla! Je to takový chudák! Nejstarší Lai, neříkal jsi, že má u sebe nejméně padesát wenů?“

Nejstarší Lai se omluvně usmál: „Možná je všechny utratil? Podívej se támhle na toho.“

Celá skupinka pohlédla na Shen Qiaoa a zjistila, že tam stále tiše sedí. V ruce držel bambusovou hůl a vůbec se nehnul, jako by zamrzl strachy.

Jedna osoba se podezřele zeptala: „Jak to, že se mi zdá, že s jeho očima není něco v pořádku? Je slepý?“

V závislosti na počtu lidí, které měl nejstarší Lai, zakřičel na Shen Qiaoa: „Hej! Dej mi své peníze! A my starší, tě ušetříme zbití! Slyšíš mě?“

Shen Qiao zavrtěl hlavou: „Všechny své peníze jsem vydělal tvrdou prací. Nemohu vám je dát.“

Nejstarší Lai se ušklíbl: „Jo? Ty máš teda drzost! To je v pořádku, můžeš si je nechat. Před dvěma dny bys nám nedal ani hamburger s oslím masem. Dnes budeš kvůli penězům krvácet.“

Vrhli se na Shen Qiaoa společně, stejně jako předtím na Chen Gonga.

Nebrali tohoto slabě vypadajícího učence vůbec vážně.

Nejstarší Lai byl nejrychlejší. Jednou rukou mířil Shen Qiaovi přímo do tváře a druhou rukou se pokusil uchopit lem jeho oděvu.

Podle žebrákova postoje měla nejdřív dopadnout pěst, následována jeho tělem, aby mohl osobu pod sebou zasednout.

V jeho zápěstí se ale najednou ozvala palčivá bolest.

Než si uvědomil, co se právě stalo, byl znovu zasažen do pasu, čímž nedobrovolně spadl na bok a srazil kamaráda vedle sebe. Narazili jeden na druhého a skončili zkroucení na hromádce.

Uvnitř ošuntělého chrámu nebylo žádné světlo. Za takové větrné noci byl měsíc sotva viditelný, občas zakrytý prolétávajícími mraky.

Nikdo jasně neviděl, jak starší Lai spadl, a proto nikdo z nich nezastavil – stále se vrhali na Shen Qiaoa.

 Přesto během několika dalších výměn padali jeden po druhém na zem.

„Co je to za čarodějnictví?“ Nejstarší Lai se nechtěl vzdát. Zakřičel, když se vzpamatoval a pokusil se skočit na Shen Qiaoa.

Oči Shen Qiaoa se zotavovaly poměrně pomalu. Během noci, kdy bylo slabé světlo, viděl jen rozmazaný blok stínu. Ve chvíli neopatrnosti ho nejstarší Lai srazil na zem. Hned mu dopadl na hruď silný úder, jehož bolest způsobila prudký přísun studeného vzduchu.

Nejstarší Lai se znovu napřáhl, aby chytil bambusovou hůl v ruce Shen Qiaoa. Náhle ztuhl. Bambusová hůl k němu vystřelila, ale nepodařilo se mu jí chytit. Rukou minul a hůl ho zasáhla do nosu. Vykřikl bolestí, zakryl si nos oběma rukama a spadl na stranu. Krev, která mu tekla z nosu, proudila mezi prsty.

Nikdo nemohl očekávat, že se situace obrátí tímto směrem. Shen Qiao tu a tam udeřil holí. Jeho pohyby vypadaly nekoordinovaně, přesto se k němu žebráci nedokázali přiblížit. Místo toho se pod jeho ranami za chvíli sesypali na zem a chrámem se rozléhalo bolestné kvílení.

Shen Qiao chladně řekl: „Prokazuji vám všem milost, přesto stále neodcházíte? Čekáte až vám poraním oči, takže budete slepí jako já?“

Jeho hlas byl lehký jako pírko, přesto uprostřed vytí větru zněl zvláštně děsivě, jako by mluvil duch.

Nejstarší Lai a ostatní se neodvážili zůstat déle. Vyskočili na nohy a okamžitě utekli. Tentokrát se ani neodvážili křičet divoké výhružky na rozloučenou. Smáčeli si hrůzou kalhoty a bleskově zmizeli.

„Měl bys jim vypíchnout oči a oslepit je!“ Stěžoval si s odporem Chen Gong. „K nim není třeba být zdvořilí!“

Shen Qiao se opíral o bambusovou hůl a nereagoval. Jeden mohl jasně vidět, jak se jeho ramena třesou, jako by lehce lapal po dechu.

Chen Gong si v tuto chvíli konečně uvědomil, proč Shen Qiao dokázal všechny ty žebráky zahnat. Kdyby to nedokázal, sám by nebyl ničím jiným než hračkou. Naštěstí se nikdy neobtěžoval s tím, že by mu dával rozkazy, jinak…

Po těchto myšlenkách se ho lehce zmocnila panika, že i jeho tón se stal zdvořilejším, když pronesl: „Hej! Hm, Shen Qiao? Pane Shene? Starší Shene?“

Hned po jeho slovech se Shen Qiao svezl po sloupu za sebou a zhroutil se na zem.


< ←KAPITOLA 6. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 8. → >