Kapitola 35. Krásný duch

Zishu zvedl pohled, aby se na tu krásku mohl podívat. Výraz v jeho tváři byl docela něžný a zašeptal: „Znám Vás, slečno?“

Kráska se usmála: „Nechcete mi koupit pití jen proto, že mě neznáte?“

Zishu se usmál a odpověděl: „Proč by ne? Láhev vína je maličkost. S Vaší osobností bych nemrkl ani okem, i kdybyste chtěla jíst mé maso a pít mou krev. Číšníku, přineste nám džbán vána!“

Pak se odmlčel a pohlédl na vražedně se dívajícího Wen Kexinga. „Připište mu to na účet.“ Řekl číšníkovi.

Bylo to poprvé, kdy Gu Xiang viděla, jak tvář jejího mistra mění vztekem barvy od červené po fialovou a cítila jistý pocit zadosti učení.

Kráska se zachvěla, její smích zněl jako třesoucí se větve stromů a kouzlo Qin Songovi písně se nedalo s jejím hlasem srovnávat. Číšník urychleně donesl víno a Zishu pokynul krásce, aby se posadila.

Žena se mu opřela o rameno a tiše zašeptala: „Není třeba usedat. Odejdu hned, jak dopiji šálek.“

Zishu si jen povzdechl, ale Wen Kexing si odfrkl a řekl: „Ano, u stolu je už docela plno.“

Kráska pohlédla na Wen Kexinga a rychle dopila zbytek pohárku. Dokonce i to, jakým stylem pila bylo elegantnější než u kohokoliv jiného. V jejích pohybech nebyla ke spatření ani jedna sebemenší chybička. Zishu, ač nechtěl, přestal na ní zírat. Kráska položila pohárek a natáhla ruku, aby mohla útlými prsty pohladit Zishua po tváři. „Odcházím. Půjdeš se mnou?“

Zhou Zishu nic neřekl. Prostě vstal a následoval jí, aniž by jí oplácel pohled. Vzduch prořízl zvuk praskajících hůlek, které v rukou Wen Kexinga nevydržely vcelku. Gu Xiang a Chengling okamžitě sklopily pohledy a předstírali, že nic nevidí. Jen Cao Weining se rozzuřil a naštvaně ukazoval prsty za odcházejícím párem.
„Bratře Wene, to je taková nespravedlnost! Chováš k němu hluboké city a on se zadívá do krasavice… Vaše bratrství…“

Opustil bratrství kvůli krásce? Weining se musel kousnout do jazyka, když si uvědomil, co řekl.

Wen Kexing k němu stočil pohled. Poprvé se mu na toho hlupáka Caa dívalo dobře. Chlapec vypadal až moc rozrušeně na to, aby se zvládl uklidnit. Teď se do jazyku musela kousnout naopak Gu Xiang.

Weining se na chvíli zamyslel a pak řekl směrem k Wen Kexingovi s vážnou tváří:
„Tato záležitost… Nemyslím si, že je to lehká situace a je to tak, jak to vypadá. Bratře Wene, řekl jsem ta slova v překvapení, neber si je prosím k srdci. Bratr Zhou jistě takový člověk není a má proto svůj vlastní důvod. Možná ho něco trápí, když se uchyluje k takovému nežádoucímu řešení. Nechápej ho špatně.“

Gu Xiang mu hned přikyvovala: „Ano, mistře, nechápejte ho špatně. Bylo jasně vidět, že Zhou Zishu neodcházel zcela dobrovolně.“

Teď i Weining cítil, že to, co Gu Xiang říká, zní směšně a jen se na ní rozpačitě díval.

„Sestro Gu Xiang, raději bys měla mlčet.“ Promluvil konečně Chengling.

Wen Kexing se náhle bez jediného slova zvedl a odešel. Chtěl pronásledovat Zhou Zishua, zanechávajíc další tři lidi za sebou. Gu Xiang neslyšně polkla a zašeptala: „Můj mistr je teď zoufalý.“

Cao Weining zavrtěl hlavou a povzdechl si: „Tahle situace opravdu zní jako báseň ‚Když v noci přijde vítr a déšť, nikdo neví, kolik slz bylo prolito‘… ‚láska‘ je slovo, které od pradávna bolí ze všech nejvíc. Ale co s tím můžeme dělat?“

Chengling přemýšlel, zda mu na to má něco odpovědět, ale nakonec mlčel a sklopil hlavu zpět k talíři s jídlem.

_______

Kráska zavedla Zishua do úzké uličky, která se táhla doleva, pak doprava a za dalším rohem se objevilo malé nádvoří, na kterém bylo vysazeno několik švestek. Kráska otevřela dveře dom. Zevnitř se linula slabá vůně parfému. Zvedla perlový závěs, opřela své tělo o rám dveří a zašvitořila k němu: „Proč nejdeš za mnou dovnitř?“

Zhou Zishu sledoval její pohled a snažil se zjistit, co je uvnitř místnosti. Z otevřených dveří viděl jen nejasný obrys paravánu u postele, v rohu místnosti prádelník a dlouhé ženské šaty visící u bronzového zrcadla, na kterém stála rozházená skříňka s růžemi. Její kosmetika byla rozházená a bez řádu. Legendární něžná, lákavá kráska byla tedy pohlednou jen na povrchu.

Zishu se usmál a zavrtěl hlavou: „Jsem skromný člověk, bez špetky dobrého chování, jak bych mohl vkročit do dámského pokoje?“

Kráska se usmála: „Najednou se z tebe stal gentleman? Proč nejdeš dovnitř, když tě zvu?“

Zishu se znovu usmál a podíval se na špičky svých bot, pak znovu promluvil: „Odpusťte mi, slečno. I kdybych měl dostatečnou odvahu za Vámi jít, tak bych nevstoupil do místnosti, kde hoří kadidlo ‚Rudý hrob‘, protože pokud bych do té místnosti vstoupil, ven by vynášeli mou mrtvolu.“

Úsměv v koutku úst krásky lehce ztuhl a pak se znovu usmála: „Neříká se mezi muži ‚zemři pod pivoňkou, a i tvůj duch se stane sukničkářem‘? Proč jsi mě tedy sledoval až sem, když nechceš zajít dál?“

Zishu přikývl: „Tak se to skutečně říká, ale je lepší žít, pokud k tomu máte příležitost. Čím déle žijete, tím více času můžete strávit pod pivoňkou, není tomu tak? Kromě toho nejsem tak okouzlující, abych Vás v tom tisícihlavém davu uchvátil zrovna já a trvala jste na tom, že o nikoho jiného nemáte zájem. Jste pokorná s vysokým sebevědomým a máte o mě příliš velké mínění. Proč neuspokojit oba? Přejděte rovnou k věci a řekněte mi, o co Vám jde. Pokud to řeknete, stále bychom mohli vést rozumný rozhovor.“

Kráska se na něj podívala a tiše si povzdechla: „Kdybych si nevybrala tebe, koho jiného jsem si měla vybrat? V té vaší skupince byla jen dívka, naivní dítě a hlupák, který je do té dívky až po uši zamilovaný, a pak ten druhý…“

Na chvíli se odmlčela: „Ten druhý je ještě podivnější. Od chvíle, co jsem vešla, se na mě ani nepodíval. Ale oči jsem upřela jen na tebe, na ‚úchyla‘. Nezdá se ti to divné? Když se podíváš kolem sebe, jsi jediný normální muž. Kdybych si nevybrala tebe, koho jiného jsem měla zvolit?“

Zhou Zishu si odkašlal a hned litoval, že tuto otázku položil, tak se rozhodl přejít k věci sám: „Slečno, pokud jdete po Skleněném střípku, tak můžete v klidu odejít. Nemám střípek patřící rodině Zhang, ale včera jsem slyšel, že pánové Gao a Shen vlastní každý jeden střípek. Pokud po něm toužíte, můžete je navštívit a zeptat se jich na něj.“

Kráska mírně přimhouřila oči, pustila korálkový závěs a ruce spustila k tělu: „Nakonec stejně získám všechny střípky, bez ohledu na to, kdo je vlastní. Říkáš, že ty střípek nemáš, ale jak ti mohu věřit? Vy muži, jste prolhaní.“

Zishu se zahleděl na švestku. Ani nepřikývl, ani nezavrtěl hlavou. Chvíli klidně zíral na tvář krásky a pak promluvil: „Vaše chování a gesta jsou vynikající. Možná jste nejlepší, že všech žen, které jsem potkal.“

Tato věta byla původně myšlena jako kompliment, ale z nějakého neznámého důvodu, jakmile jí kráska uslyšela, úsměv jí zmizel z tváře a neslušně vyjekla: „Co jsi to řekl?!“

Zishu zavrtěl hlavou a zopakoval: „Právě jsem Vás pochválil. I když jsou Vaše rysy v obličeji obyčejné, je to další druh krásy, který je těžký skrýt. Neměla byste být posedlá vzhledem. Pak byste mohla skončit s někým podřadným. Mám přítele, který jedno uřekl, že to, jak člověk vypadá, nám určí samo nebe. Člověk vypadá přesně tak, jak by měl, a jakmile dojde k nepatrné změně, ostatní si toho všimnou, a to ho prozradí. Z toho, co vidím, si myslím, že jste v této technice dosti zručná, ale o tom zajisté víte, že?

Krásky tvář se zachmuřila: „Následoval jsi mě záměrně, abys mě mohl ponížit?“

Zhou Zishu zavrtěl hlavou a řekl: „To nebyl můj úmysl.“

Nezasvěcení lidé nebyli schopni masku poznat, ale ti, kteří se řemeslu převleku věnovali, znali spoustu triků. Zhou Zishu byl zvyklý pozorovat lidi. Na první pohled ví, že i když je tato žena krásná, určitě není nejmladší, i když se tón barvy jejího obličeje i rukou shodoval a vypadal přirozeně, jako kdyby byla bez naprosté chybičky. Na světě existuje jediná technika, která může dosáhnout tohoto standardu… Byla to bezkonkurenční technika dovedností, která se v minulosti učila na Panství čtyř období. Bylo tedy nejasné, odkud jí žena uměla.

Kráska se ušklíbla a řekla: „Dobře, pak se ti ukážu.“

Vytáhla z šatů kapesník a malou lahvičku s tekutinou, kterou nalila na kapesník a začala si utírat obličej. Tvář krásná jako obrázek se začala díky jejím pohybům postupně odlupovat a kůže jí bledla. Barva i rysy obličeje se měnily a pak se z levé tváře odloupla maska podobná lidské kůži, stejně jako legendární malovaná kůže.

Zishu zadržel dech. Ta žena nebyla ošklivá. I když nebyl její vzhled tak oslňující, jako s maskou, byla krásná – nebýt té podivné děsivé jizvy po popálenině na levé polovině obličeje.

V tu chvíli věděl, kdo ta žena je. „Vy…Vy jste Krásný duch Liu Qianqiao.“

Krásný duch Liu Qianqiao není dobrým znamením. Říká se, že má tisíce podob a je zběhlá v převlecích. Ráda se proměňuje v krásku, aby sváděla mladé muže a absorbovala jejich duchovní podstatu, dokud nezemřou. Byla příčinou mnoha nesčetných nápadů, ale byla tak proměnlivá, že ji nemohl nikdo chytit.

Liu Qianqiao se ušklíbla: „Už chápeš, proč říkám, že Skleněné střípky získám?“

Zishu se na chvíli odmlčel: „Nejdeš po příručce meče Feng Shan ani po příručce jin a jang.“

Má mnoho podob, ale její tvář nemůže pod denním světlem jasně zazářit. Byl to přirozený zákon vesmíru. Ženy jsou ke svému vzhledu příliš ješitné. Obyčejná žena je schopná vykonat mnoho otřesných hříchů pro krásně vypadající tvář, natož pro ni samotnou.

Pokud by si člověk zběhlý v umění převleků nestřežil dobře své srdce a stal se posedlý svým fyzickým vzhledem – vyměňoval si tisíce masek, až by si po čase nedokázal vzpomenout na své jméno nebo na to, zda byl původně krásný nebo ošklivý. Takový člověk by byl na pokraji šílenství.

Zhou Zishu zavrtěl hlavou: „Skleněný střípek rodiny Zhang není u nikoho z nás.“

Liu Qianqiao se ušklíbla. V ruce se jí zablýsknul krátký meč a bez varování vyrazila kupředu. Zishu se úderu vyhnul a už po ní sahal, aby jí chytil za ruku, když se jí kolem zápěstí rozevřel kruh plný dlouhých jehel, žhnoucích modrou barvou. Pak se z jejího rukávu vynořil oblak mlhy. Zishu rychle o tři kroky ustoupil a zatajil dech. Ženská postava se zachvěla a zmizela.

Ve vzduchu visela ozvěna jediné věta: „Počkej a uvidíš!“

Zishu si povzdechl. Obával se toho, co ho čeká na další cestě. Dnes to byl Krásný duch a kdo to bude zítra? Momentálně je jeho největším problémem na světě Zhang Chengling. Není divu, že mu ho tehdy ti dva starouši tak ochotně přenechali.

Otočil se k odchodu, a právě se chystal otevřít dveře od dvora, když se k němu z jedné strany natáhla ruka. Její pohyb mu sevřel rameno. Zishu instinktivně uhnul a ruce mu vystřelily směrem k útočníkovi. Jednu ránu minul a druhá pěst našla svůj cíl.
Muž zakvílel bolestí a pronikavě zakřičel: „Zavraždil manžela…!“

Zishu do něj kopl a zamračeně složil ruce na hrudi: „Mistře Wene, zapomněl sis dnes vzít svůj prášek na své bláznivé stavy?“

Wen Kexing zatnul zuby a držel si žebra tak, jako kdyby mu je Zishu zlomil. Přesto si trval na svém: „Odešel si s jinou ženou! Jak se s ní tady opovažuješ tajně vídat? Svobodný mládenec a svobodná žena, kteří jsou sami za bílého dne…“

Zishu ho přerušil: „Nenastal tvůj čas, aby ses šel vyblbnout do bordelu?“

Jakmile ta slova vypustil z úst, zmlkl. Nemyslel si, že by někdy něco takového řekl, ale přičítal to hněvu, který v něm Wen Kexing vyvolal.

Wen Kexing nejprve ztuhl a pak se usmál: „Od chvíle, kdy jsem si začal z tebou, jsem se už nikoho jiného nedotkl.“

Zishu se na něj neupřímně usmál: „Děkuji za tvou lásku mistře Wene, ale já si s tebou nic rozhodně začínat nebudu.“

Wen Kexing se na chvíli zamyslel a zdálo se, že mu to začalo dávat smysl, a tak přikývl: „To je pravda – i když ty se můžeš tajně shledávat s lidmi, jak chceš, já vás mohu zase kdykoliv poslouchat, když budete v ložnici.“

„Mistře Údolí Wene, víš, co to znamená nestydatost?“ Zeptal se Zishu.

Wen Kexing mu hlasitě odpověděl: „Když přijde čas být nestydatý, tak musíš být nestydatý.“

Zhou Zishu sklopil pohled a použil svou veškerou vůli, aby byl schopný rozevřít ruku z pěsti. Přesto se zdálo, že ho prsty nechtějí poslouchat a stále s ním bojovaly. Chvěl se touhou zkusit se podívat do tváře osoby před ním. Pak se přinutil se přeci jen nepodívat do Wen Kexingovi tváře a otočil se k odchodu. Dokonce si zapomněl říct i o svůj měšec s penězi.


< ←KAPITOLA 34. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 36.→ >