Kapitola 32. Rong Xuan

Na panství Gao zavládl chaos, když dostali tři bojovníci výprask. Cao Weining byl rozhořčen a naléhal na lidi ze sekty Hua Sha, kteří stáli vedle něj, že se chovali nevlídně, když ho Mo Huai Kong odtáhlo stranou a zavrčel na něj: „Drž pusu.“

Weining se díval na svého mistra a chtěl se ho zeptat: „Mistře, kdy jste podlehl zlým silám?“ Když jeho mistr ukázal směrem k Yu Qiu Fengovi. „Copak jsi ho neviděl? Šel na smrt. Tak buď zticha a příště se pořádně dívej!“

Cao Weining poslušně zmlkl.

Chvíli se rozhlížel kolem sebe a pak zase promluvil. „Mistře, jak mohl bratr Zhou odvézt Chenglinga, když tam byli bojovníci Gao a Zhao?“

Mo Huai Kongovi se zablýsklo v očích a znovu upřel pohled na Weininga.
„To jsi opravdu tak hloupý?“ Procedil skrz zuby.

Weining byl mistrem ještě dlouho kárán, ale nepohnulo to jediným svalem v jeho tváři. Čekal až se mistr uklidní a doufal, že se jeho pochybnosti rozptýlí. Místo toho Mo Huai Kong odvrátil svůj pohled a už si ho nevšímal.
Že by byl opravdu tak hloupý, jak říkal jeho mistr? Že by si něco takového neuvědomil?

Velmistr Ci Mu dorazil rychle a za ním ho následoval muž ve středních letech.
Muž byl vyzáblý, oděný do černých šatů a na tváři měl hluboké vrásky od smíchu. Koutky úst sklopené dolů, ostře řezané obočí mu splývalo s vlasy na spáncích a jasné oči napovídaly, že se jedná o velkého mistra, se kterým si není radno zahrávat. Poté, co se velmistr Ci Mu stal svědkem této frašky, nezbylo mu nic jiného než dav utišit. Použil tedy svou schopnost Šaolinský lví řev. Mnohým ubohým bojovníkům se po velmistrově řevu zatmělo před očima, ale dav se utišil.

Gao Chong a Zhao Jing spatřili muže za velmistrem Ci Mu a vstali. Zhao Jing hned převzal iniciativu a k muži promluvil. „Bratře Shene!“

Weining zaslechl, jak Mo Huai Kong překvapeně zalapal po dechu. Využil příležitosti a položil mu otázku. „Kdo to je, mistře?“

Mo Huai Kong svraštil obočí. „Je hlavou rodiny Shen ze Shuzhongu, Shen Shen. Obvykle se chová jako mladá dáma. Nevychází ze své rezidence, protože je bledý a slunce by ho mohlo spálit. Proč by teď byl ochotný se se svou hebkou kůží rozloučit a nechal se tady v Dongtingu vystavovat slunci? Je to divné. “

Jelikož o něm Weining nikdy neslyšel, vyšlo z jeho úst jen hloupě znějící „Aha“.
Mo Huai Kong nesnášel pohled na jeho hloupý výraz, tak mu to hned vysvětlil.
„Většina lidí ve tvém věku to neví. Tehdy bylo v Jianghu pět nejslavnějších hlavních rodin. Byly to rodiny Zhang z Jiangnanu, Zhao z Taihu,
Gao z Dongtingu, Shen ze Shuzhongu a Lu z Taixingu. Kromě rodiny Gao Chonga a Zhao Jinga, zůstal poslední člen i v rodině Zhang. Rodina Shen se přestala o záležitosti v Jianghu starat a ignoruje je. A rodina Lu zmizela.
‚Pět velkých klanů‘ je už dlouho jen jménem, nikoliv skutečností a spousta mladých si je už nepamatuje.“

Cao Weining začal počítat na prstech. „Mistře, něco mi na tom nesedí. Když započítám i potomka rodiny Zhang, napočítal jsem jen čtyři příjmení. Kde je pátá rodina?“

„To proto, že hlava rodiny Lu už desetileté umírá na nemoc,“ odpověděl Mo
Huai Kong netrpělivě. „Nedosáhl ve svém životě dostatek zásluh, tak byla jeho rodina odříznuta a nezanechal po sobě syny ani dcery. Přátelil se s vůdcem sekty Tai Shan, Hua Fang Lingem, ze kterého se pak vyklubal hlupák. Svěřil sektě Tai Shan svůj rodinný majetek i s několika žáky.“

„Hua Qing Song i ostatní tady jsou. Proč se tedy nepočítají do rodiny Lu?“

„Proč to nedokážeš pochopit a musíš mít tolik otázek? Neříkej před ostatními, že jsem tvůj mistr. Jsi ostuda!“

Shen Shen postřehl, jak Mo Huai Kong něco šeptal velmistrovi Ci Muovi, který si pak povzdechl, vyslovil Buddhovo jméno a přikývl. Nedlouho na to, Shen Shen vstal a otočil se, aby si přebral od jednoho mladšího žáka rodiny Shen krabici, a otevřel jí. Uvnitř byl malý předmět zabalený do hedvábí.
Když Shen Shen balíček rozbalil, někdo se nadechl a vykřikl: „To je střípek Skleněného prstence!“

Cao Weining také natáhnul krk, aby se mohl na předmět v hedvábí podívat.
Byl to opravdu neobyčejně jemný střípek barevného skla, velký asi jako dlaň, který se v denním světle slabě leskl. Nechápal, proč zrovna tenhle malý kousek skla vyvolal tak velká krveprolití.

Yu Qiu Feng polkl a pak si odkašlal. „Tohle je jeden z pěti střípků Skleněného prstence?“ Zamumlal.

„Přesně tak,“ odpověděl mu Shen Shen a obrátil svůj pohled ke Gao Chongovi. Z jeho tváře nedokázal vyčíst, co si muž právě myslí. Po delší chvíli ticha promluvil k Deng Kuanovi po svém boku. „V mé pracovně je nalevo od dveří police a za třetím svazkem Klasické literatury obřadu je skrytá přihrádka. Dones mi její obsah.“

Deng Kuan příkaz přijal, aniž by věděl, o co jde. Vrátil se o chvíli později, v ruce držíc malou krabičku. Gao Chong si jí převzal, povzdechl si a otevřel jí tak, aby jí viděl i zbytek davu. V malé krabičce byly umístěny další dva střípky legendárního Skleněného prstence.

„Když se situace vyvinula tímto směrem, měl bych vám vše vysvětlit,“ promluvil Gao Chong. „Skleněný prstenec se skládá z celkem pěti střípků. Každý z nás pěti bratrů jeden vlastnil. Když bratr Lu před lety zemřel, předal svůj střípek bojovníkovi Huovi, vůdci sekty Tai Shan. Nikdo však nečekal… Že mu to přinese smrt.“

„Amitabha, také o tomto neštěstí vím,“ přidal se k tématu velmistr Ci Mu.

Všichni obrátili svůj pohled k tomu mile vypadajícímu staršímu bělovlasému šaolinskému mnichovi, který mluvil dál. „Nejsem si jistý, zda si tu někdo z vás přítomných pamatuje ještě na tu katastrofu, která se stala v Jianghu před třiceti lety.“

S těmi slovy se výrazy ve tvářích starších generací okamžitě změnily. Dokonce i Ye Baiyi, který doteď vypadal, že neposlouchá, zvedl hlavu.

V tu dobu vyprávěl Zhou Zishu Chenglingovi o minulosti rodiny Zhang.
Cao Weining ho totiž vyrušil u snídaně a dotáhl ho za chlapcem.
Wen Kexing ležel v bezvědomí vedle nich na zemi, následkem Zishuova úderu. Byl rozvalený na zádech, v prstech stále svírající lem Zishuova rukávu.

„O tom, co se stalo před třiceti lety vím jen základní informace.  V té době byl tvůj otec ještě mladý. V Jianghu se objevil génius bojových umění jménem Rong Xuan. Byl to hrdina, který se oháněl dlouhým mečem a jen zřídka potkal ve Čtyřech mořích důstojného protivník. Rád se potuloval a dělal si všude přátele. Údajně měl velmi důvěrný styk s mladšími generacemi ze všech pěti velkých klanů tehdejší doby. Dnes se o těch pěti klanech už nemluví, ale jako člen rodiny Zhang jsi o nich určitě slyšel, že?“

Chengling přikývl a v koutku úst měl stále drobky od jídla. „Otec se o nich ale nikdy nezmiňoval.“

„Tvůj otec za to nemohl. Posledních třicet let se o nich nesmí mluvit.“ Zishu si povzdechl a pokračoval. „Rong Xuan se později oženil. Jeho ženou byla mladá dáma. Byla velmi učená a nesmírně pohledná. Pocházela z Údolí léčitelů…“

V tu chvíli zmlkl a shlédl dolů na Wen Kexinga.
‚Také ses narodil v údolí léčitelů. Je to snad jen náhoda?‘ Pomyslel si.

Když znovu zvedl hlavu, Chengling ho bez mrknutí oka sledoval. Zishu měl nějakou teorii, ale rozhodl se jí nechat ještě pro sebe. „Ti dva byli do sebe hluboce zamilovaní,“ pokračoval, „praktikovatelé Dao na celý život. Nikdo nečekal, že přijde den, kdy bude Rong Xuanova manželka zavražděna.“

Chengling ztuhl a pak položil další hloupou otázku. „Proč?“
Zishu se usmál. Bylo potřeba mít výmluvu k tomu, aby byl někdo zabit?

Zamyslel se a pak pokračoval. „S největší pravděpodobností… Průměrný člověk byl nevinný, ale být talentovaný znamenalo zločin. Nikdy jsem Rong Xuanovo bojové umění neviděl, ale slyšel jsem, že je popisováno jako ‚bezprecedentní a nenapodobitelné‘. Byl skutečně nenáviděn. Nebylo mu ještě ani třicet, když založil svou sektu a vytvořil proslulý meč Feng Shan.“

– Zishua hodně mrzelo, že nemohl být ve svém životě svědkem bojové techniky meče Feng Shan, která uměla rozseknout hory i moře. –

„Jeho meč Feng Shan měl techniku dělenou do dvou svazků. V prvním byla zapsána metoda bojového jádra a v druhém bojová technika meče. Druhý svazek byl stvořen Rong Xuanem, zatímco o prvním se říká, že je starodávná kniha, která se tajně předávala dalším generacím a on jí náhodou získal. To pak ovlivnilo jeho srdce. Měl bys vědět… Že i obyčejná slova jako ‚jedinečný mistr‘ mohou někoho přivést k šílenství.“

„Co se stalo potom?“ Zeptal se Chengling.

„Poté Rong Xuan zešílel. Díky svému zármutku se odchýlil od qi a jeho povaha se změnila. Začal zabíjet nevinné lidi ze všech pěti velkých klanů. Vůdci těchto klanů neměli jinou možnost než se mu postavit. Vše provedli v tajnosti. Dokonce požádali Shan Helinga, který se posledních třicet nebo víc let nezabýval světskými záležitostmi, aby s nimi spojil své síly a pomohl jim Rong Xuana dopadnout. Rong Xuan poté uprchl na hřeben Qing Zhu na hoře Feng Ya a tam, s lidmi, kteří ho pronásledovali v čele s pěti vůdci velkých klanů, vypukla zuřivá bitva. Nikdo neví, kolik lidí tam tenkrát zemřelo, ale údajně je stále slyšet, jak mrtví v noci pláčou. Kdo by kdy čekal, že zkříží své meče proti někomu, s kým si v minulosti prošli dobrým i zlým,
a nezastaví se, dokud ho nezničí?“

Je ‚náklonnost‘ na tomto světě opravdu tak vrtkavá?

„Nikdo dodnes nechápe, proč tehdy stáli duchové z Údolí duchů na Rong Xuanově straně. Není známo, kolik dní a noci tato bitva trvala, ale skončila Rong Xuanovou sebevraždou. Jianghu utrpělo velkou ránu a pět velkých klanů se z toho dodnes nevzpamatovalo. Protože velkou ztrátu utrpěly obě strany, dostalo Údolí duchů podmínku, že kdo do něj vstoupí, nesmí už nikdy vyjít ven. Tak si Jianghu vykoupilo třicet let míru.“

Když se Zhou Zishu dostal až sem, znovu se zamračil. Znal tento příběh, ale nepřidával si do něj své domněnky. Když o tom, ale takhle mluvil, zanechávalo to v něm čím dál víc neznámých. Co se tehdy stalo na hoře Feng Ya? Jak zemřela Rong Xuanova manželka? Jak se takové zázračné dítě, které se mělo stát pánem tehdejší generace dostalo do Údolí duchů a proč se duchové přidali na jeho stranu? Naštěstí nebyl Chengling moc bystré dítě, takže vyprávění jen poslouchal a nic mu nedocházelo.

Kolik podrobností o tomto incidentu ještě nevyplulo na povrch a zůstalo pohřbených?

Ti, kteří se toho zúčastnili buď zemřeli, nebo o tom nemluví. Dokonce ani Okno nebes nedokázalo zjistit celou pravdu. Zhou Zishu měl podezření, že Skleněný prstenec je památkou na den bitvy na hoře Feng Ya.

Večer se konečně Zishuovi podařilo vypáčit Wen Kexingovi prsty, které stále svíraly lem jeho rukávu. Pak šel zabít pár divokých zvířat, aby si je mohli opéct k jídlu. U toho přemítal o tom, že ať jde, kam jde, všude za sebou tahá toho malého budižkničemu.

Nechtěl ho odhánět, jen nechal Chenglinga přemýšlet o tom, jakou cestou by se měl dát.

Setmělo se, ale Wen Kexing se stále neprobouzel. Byl tak opilý, že nic nevnímal. Zishu naučil Chenglinga několik mnemotechnických pomůcek na uklidnění. Tak Chengling už za chvíli ležel na boku, odpočíval a upadl do omamného spánku. Zishu náhle ucítil ruku, která se mu snažila rozepnout knoflíky na jeho svrchním oblečení.

Zishu popadl osobu za zápěstí a otevřel oči.

Stále trochu přiopilí Wen Kexing nepropadl panice, když ho Zishu chytil. Prostě se jen v noční tmě uculoval a omluvil se. „Chtěl jsem jen vidět, jak vypadají ty legendární Hřebíky tří podzimů, ne tě osahávat a chovat se nemravně.“

V překladu zněla fráze takto: „Vysvětlování je jen zatajování, a to je začátek všech omylů.“ A to tento vulgární Wen Kexing podal jen jedno konkrétní vysvětlení.

Zishu ho chytil za jedno zápěstí, takže druhou rukou byl opřený o zem a napůl se tak nakláněj nad Zishuem. Chengling byl v tu dobu už v říši snů a nic ho nemohlo vyrušit. Oba dýchali a mluvili tiše, což s sebou v temnotě noci přinášelo nepopsatelný dvojsmysl. Wen Kexing se náhle přiblížil, svlékl si svůj vlastní svrchní plášť a přehodil ho přes muže vedle něj.
„A Xu, opravdu se jmenuješ Zhou Xu?“ Promluvil tiše, zatímco si pohrával se svým pramínkem vlasů.

Zhou Zishu pustil ruku, kterou svíral a odstrčil ho. „Co je to za žert, bratře Wene? Jako kdyby bylo tvé pravé jméno Wen Kexing,“ odpověděl s odvážnou jistotou v hlase.

Wen Kexing nad jeho názorem jen pozvedl obočí a promluvil ještě tišeji.
„Jak jinak bych se měl podle tebe jmenovat?“

Zishu se na chvíli odmlčel a pak tiše promluvil. „Bratře Wene, je tvé příjmení opravdu Wen? Neměl by ses jmenovat Rong?“


  < ←KAPITOLA 31. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 33.→ >