Kapitola 1.

Synopse: Tento příběh nám říká, abychom se vydali na cestu až budeme překvapeni.

Vrchol Půl-kroku, jak jeho název napovídal, měřil jen pár čtverečných metrů palců, aby tam mohl stát jediný člověk tak, že pouhý půl krok vpřed, ho dostal na okraj tisíc metrů vysokého útesu. Na vrcholu hory se tyčily podivné kameny a rostly zvláštní stromy, zatímco pod ním se rozlévaly vlny a táhla se mlha.
Obraz křičícího Boha, nebo sténajícího ducha, nebyl oproti této mlhavé a nebezpečné scenérii nijak výjimečný. I obloha a země se zdály neschopné, se navzájem dotýkat.


Naproti tomu byl další vrchol, Vrchol Utrpení. Který nebyl o nic víc oslnivější a ukvapenější, než Vrchol Půl-kroku. Jako by jeho vrcholy byly sťaty čepelí a pro jeho rozvoj by nezbylo žádné místo. Přestože tam byla stále zeleň, její kořeny byly mělké, plazící se po kamenech a téměř bez života. Takže každý, kdo se odvážil vyšplhat nahoru litoval, že tam vůbec lezl.
Z toho důvodu se jmenuje ‘Vrchol Utrpení‘.

Mezi oběma vrcholy, byla přirozená bariéra. Při pohledu dolů z té výšky vrcholu se zdálo, že se mraky nehýbou a není tak snadné vidět hloubku propasti. Nebyl jasně slyšet zvuk vln odrážejících se v nekonečné řece, které chvátaly jako žíznivý tygr nebo běžící lev. Neodváží se tam vyšplhat ani obyčejní lesníci a lovci.
Pokud by tam stanul mistr na Xiantian, taky by jím pohnula bezvýznamnost lidské vůle, oproti té nebeské.

Přesto, pod těmi mraky na dně útesu, v mlžném oparu, po cestě dlážděné zvláštními kameny, teď za sebou kráčeli dva lidé.

 Bouřlivá řeka se hrnula vpřed a občas své vlny zaklesla do mokré a kluzké skály. Pro ty, co kráčeli po břehu bylo snadné, aby se namočili. Když už ne pádem do řeky, tak při nejmenším sprškou ze stříkajících vln.  Ale pokud by se někdo odvážil nahnout nad útes, nakonec by hleděl jen na ostré skály a strmý svah. V tak těžké situaci by tam každý uvíznul, jako lapená myš. Bylo nemožné, při takových procházkách zůstat v klidu, jako byste se procházeli po klidném nádvoří. Stejně, jako ti dva tady.

 
„Říká se, že před dvaceti lety, Taoistický mnich Qi z hory Xuandu porazil mistra Hu Lugu, Jedničku mezi mistry Tujue, přímo tady, na vrcholu hory Půl-kroku a přinutil ho přísahat, že po dalších dvacet let, nevstoupí na centrální pláně. Škoda, že jsem byl tenkrát moc mladý na to, abych byl svědkem toho boje. Ale dokážu si představit, jak byl dokonalý. “

Promluvil mladý muž, který šel tři kroky za tím prvním.

Ten muž, který šel kupředu pomalými kroky, se zdál být úplně v pořádku. Opravdu to vypadalo, jako by kráčel po rovince. Mladší muž za ním, chvátal delšími kroky, i když vypadal stejně půvabně, jako nesmrtelný. Aby byl mezi nimi vidět rozdíl, musel by jít každý sám. Takto vypadali stejně.

Yan Wushi se ušklíbnul.
„Vzhledem k tomu, co se dělo pod Nebesy, si Qi Feng Ge opravdu zasloužil být jedničkou.
Za to, že byl Hu Lugu necivilizovaným barbarem si mohl sám, protože byl přehnaně sebevědomý, a to ho zahanbilo. Stalo se to jen kvůli tomu, že si Qi Feng Ge držel odstup od Taoistických sekt a odmítl mu zasadit smrtící ránu. Místo toho trval na uzavření nějaké dvaceti leté smlouvy. Jaký jiný to mělo smysl, krom zasetí semen budoucích problémů pro Horu Xuandu?“

Yu Sheng Yan se zvědavě zeptal, „Mistře, jsou schopnosti Hu Luga opravdu tak dobré?“

„Kdybych s ním měl teď hned bojovat. Mé vítězství by stejně nebylo jisté.“

„To je opravdu tak silný?!“ Zděsil se Yu Sheng Yan.

Přesně věděl, jak silné a nevyzpytatelné byly bojové dovednosti jeho mistra. Protože se Yan Wushi k Hu Lugovi vyjádřil, musela být jeho úroveň dovedností taky stejně děsivá. Možná by se mohl dostat i do nejlepší trojky pod Nebesy.

Hlas Yan Wushiho zněl lhostejně: „Proč bych jinak říkal, že Qi Feng Ge zanechal svým dalším generacím učedníků nekonečné problémy? Je pravda, že před dvaceti lety byl Hu Lugu o něco horší než Qi Feng Ge, ale tu mezeru nelze za dvě desetiletí stáhnout. Nyní, když je Qi Feng Ge mrtvý, hora Xuandu už nikdy nikoho takového znovu nenajde.“

Yu Sheng Yan tiše povzdechl: „To je pravda. Taoistický mistr Qi před pěti lety vystoupal na Nebesa.“

„Kdo je teď vůdce sekty na hoře Xuandu?“

„Je to žák Qi Feng Ga jménem Shen Qiao.“

Yan Wushi sotva nějak zareagoval na to jméno. S Qi Feng Gem se setkal jen jednou, a to před dvaceti lety. V té době se zrovna Shen Qiao stal jeho osobním žákem.

Přestože byla Hora Xuandu nazývána‘ Jedničkou mezi Taoistickými sektami pod Nebesy,‘ v očích Yan Wushiho, který právě vyšel z desetileté meditace Zavřených dveří, pro něj nebyl na hoře Xuandu kromě Qi Feng Ga nikdo, kdo by mu za to stál.

Ale Qi Feng Ge byl už mrtvý.

Když Yu Sheng Yan viděl, že to jeho pána moc nezaujalo, pokračoval dál: „Slyšel jsem, že Hu Lugův žák, Kunye, Levický Král Tuqi a jednička mezi experty v Tujue, vyzval dnes k souboji Shen Qiaoa, na Vrcholu Půl-kroku a prohlásil, že se jedná o pomstu za tehdejší ponížení. Měl byste se mistře zájem podívat?“

Yan Wushi se neobtěžoval odpovědět, ale místo toho se zeptal: „Došlo během těch deseti let, co jsem byl v meditaci, kromě smrti Qi Feng Ga ještě k jiné významné události?“

Yu Sheng Yan se na okamžik zamyslel: „Nedlouho poté, co jste vstoupil do meditace, nastoupil Gao Wei na trůn jako nový císař Qi. Je to však muž, který si libuje ve smyslných rozkoších, a oddává se vysokému životu, takže národní moc za posledních deset let dramaticky poklesla. Říká se, že Yuwen Yong, císař Zhou, plánuje útok na Qi. Obávám se, že severní oblast padne do rukou Zhou.“

„Po smrti Qi Feng Ga se také změnilo hodnocení nejlepších deseti mistrů. Mezi nimi jsou obecně považovány za první tři Yi Bichen z Taoistického chrámu Chunyang na Hoře Qingcheng. Zenový mistr Xueting ze Zhou a vrchní mistr Ruyan Kehui z institutu Linchuan, školy Taoismu, Buddhismu a Konfucianismu.“

„Ale někteří tvrdí, že by měl být Mudrc Jushe z Tuyuhunu také jedním ze tří nejlepších. Hu Lugu také. Pokud se za posledních dvacet let zlepšil ve svých dovednostech, pak by při jeho dalším vstupu na Centrální pláně nemuselo být nemožné, snažit se o první místo.“

Yu Sheng Yan viděl, jak jeho mistr pokračuje vpřed, aniž by se mu ho podařilo přesvědčit.
„Mistře, Kunye dnes vyzval Shen Qiaoa k boji. Je těžké najít tak hezký souboj. Shen Qiao žije jako člověk velmi skromný život. Od té doby, co se ujal vedení Purpurového panství v Xuandu, se o to méně účastní bojů s ostatními. A pouze díky pověsti svého mistra Qi Feng Ge, je také zařazen do první desítky mistrů. Pokud se chcete mistře podívat na skutečnou sílu Hory Xuandu, dnešní boj byste si neměl nechat ujít. Obávám se, že je už teď Vrchol Půl-kroku nabitý dalšími mistry, kteří se na něj přišli podívat.“

„Myslíš si, že důvodem, proč jsem sem dnes přišel, bylo sledovat boj?“ Yan Wushi se konečně zastavil.

Yu Sheng Yan trochu znervózněl. „Tak jaký je Váš plán, mistře?“

Bylo mu teprve sedm let, když ho Yan Wushi vzal za svého žáka. O tři roky později byl Yan Wushi poražen v boji proti Velmistrovi sekty Démonů, Cui You Wangovi a kvůli svým zraněním se uchýlil k meditaci Zavřených dveří – meditaci, která trvala deset let.

Za těch deset let pokračoval Yu Sheng Yan v tréninku podle pokynů Yan Wushiho a také procestoval mnoho míst. Jeho pokrok byl mnohem větší, než jaký měl být, protože je už dávno mezi prvotřídními mistry. Přesto to bylo už deset let, kdy se viděli naposledy, takže je přirozené, že jsou mezi nimi určité rezervy. Navíc, jak se bojové dovednosti Yan Wushiho prohlubovaly, vzrostla v srdci Yu Sheng Yana také úcta. Dokonce i jeho obvyklá ležérnost k ostatním, se před jeho mistrem změnila v jistou opatrnost.

Yan Wushi s rukama sepjatýma za zády řekl prostým hlasem: „Před mnoha lety jsem viděl duel mezi Qi Feng Ge a Hu Lugu. Shen Qiao a Kunye jsou jejich žáky, ale stále jsou mladí. Bez ohledu na to, jak dovední jsou, je nemožné, aby jejich boj předčil podívanou z boje mezi Qi a Hu. Přivedl jsem tě sem, protože díky rychlému proudění vody a strmému srázu se toto místo spojuje nahoru se stíny Nebes a dolů s duchem Země – což je optimální místo pro trénink a porozumění bojovým uměním. Když jsem meditoval, neměl jsem čas se o tebe postarat. Teď když jsem vyšel, už tě nemohu nechat v současném vývoji bez pomoci. Zůstaneš tady, dokud nepochopíš a nedosáhneš páté fáze ze Základních záznamů Fénixe-Qilina.“

Yu Sheng Yan se cítil najednou ukřivděně. Za posledních deset let nikdy, ani během svých cest nevynechal jediný den tréninku. Teď mu bylo sotva dvacet a už dosáhl čtvrté úrovně ze Základních záznamů Fénixe-Qilina a byl uznávám jako nejlepší z mladší generace. Byl se sebou docela spokojený, ale po slovech svého mistra se zdálo, že nedosáhl žádných zásluh.

Jak zpozoroval pocity Yu Sheng Yana, na tváři Yan Wushiho se objevil sarkastický úsměv.
„V době, kdy jsem dosáhl tvého věku, jsem byl už na šesté úrovni. Na co jsi tak pyšný? Místo toho, abys zápasil proti těm malým rybám a krevetám, proč nezápasíš se mnou?“

Bílé roucho se zatřepotalo v poryvu větru, ale osoba v něm se ani nehnula. Jen tam tak stál s rukama sepnutýma za zády, a neviditelná zastrašovací aura se kolem něj objevila s takovou arogancí, jako by se díval z vrcholu světa dolů a vyzýval k boji každého, kdo vstoupil.

V tu chvíli stál Yu Sheng Yan naproti němu a cítil pocit dušení, který ho přiměl udělat pár kroků dozadu.
V hluboké úctě a strachu řekl: „Mistře, máte nebeské vlohy. Jak se opovažuji já, Váš žák, proti Vám bojovat!“
„Zaútoč proti mně svými nejsilnějšími výpady. Chci vidět, jak jsi za těch pár let pokročil.“

Od začátku meditace svého mistra už Yu Sheng Yan své bojové schopnosti netestoval, takže po vyslechnutí výzvy mírně zaváhal, ale zároveň si je toužil vyzkoušet. Toto zaváhání však zmizelo, jakmile uviděl náznak netrpělivosti, který se objevil na tváři Yan Wushiho.

„Pak prosím omluvte hrubost svého žáka!“ Než stihl jeho hlas utichnout, jeho tělo ladně vyrazilo vpřed a rukávy bílého roucha vyletěly do vzduchu. Bez velké námahy se dostal dostatečně blízko k Yan Wushimu.

Yu Sheng Yan zvedl rukáv a zaútočil dlaní. V očích ostatních nebyl jeho výpad nijak silný, ale vypadal jako sbírání květů v jarní den nebo setření prachu v letní noci. Jeho jemnost byla úplně jiná.

Pouze ti, kteří byli blízko, cítili, když jeho dlaň udeřila. Všechny rostliny v okolí metru se otřásly a řeka začala ustupovat. Její vlny byly bouřlivé a pěna lítala v proudech vzduchu, který se s řevem hnal proti Yan Wushimu!

Tento prudký proud, který mohl zastavit řeky, nebo dokonce zvrátit mořský příliv, se před Yan Wushim rozpůlil vedví, jako by ho blokovala neviditelná bariéra.

Stále tam stál. Jeho postoj se ani trochu nezměnil. Když se dlaň Yu Sheng Yana přiblížila k jeho očím, jednoduše udeřil prstem.

Pouze jedním prstem a nic víc.

Tento jediný prst zastavil ve vzduchu útok Yu Sheng Yana.

Yu Sheng Yan cítil, že se celý proud vzduchu, který vytvořil, otočil proti němu. Zpětný proud, který mu zasáhl tvář, byl několikrát silnější než ten, který zrovna vytvořil. Užasle použil sílu toku, aby se nohama odrazil a ustoupil útoku!

Tento ústup ho přenesl zpět o více než deset kroků!

Dokud se konečně nevzpamatoval na jednom z kamenů, cloumal s ním strach. „Děkuji za Vaši milost mistře!“

V pugilistickém světě bylo jen málo lidí, kteří by tomuto útoku dlaní odolali. Yu Sheng Yan se s tím docela spokojil.

Ale Yan Wushi ho jediným prstem při sebeobraně dokázal přinutit, aby se stáhl.

‚Naštěstí mistr testoval pouze můj pokrok a nepoužil proti mně další útok. Kdyby to byl nepřítel…‘

S ohledem na to byl Yu Sheng Yan polit studeným potem, zpanikařil a už se neodvážil naparovat.

Yan Wushi, který věděl, že dosáhl svého cíle, už neměl potřebu říkat více.
„Nezahazuj svůj skvělý talent. Za pár dní odjíždím na nějaký čas do Tujue. Jakmile tady dosáhneš páté úrovně a nebudeš mít co dělat, můžeš jít hledat svého staršího bojového bratra. Neztrácej čas flákáním se po venku.“

Yu Sheng Yan s úctou odpověděl: „Ano.“

Yan Wushi pokračoval: „Krajina na tomto místě je vytvořena přírodou a je málo navštěvovaná. Chtěl bych se projít okolo, takže nemusíš…“

Než větu dokončil, ozvalo se nedaleko od nich rachocení. Stočili pohled směrem ke zvuku a viděli, jak byl někdo shozen z útesu. Jak padal, lámal cestou větve a s tlumenou ránou přistál na dně rokle. Ani Yu Sheng Yan nedokázal při tom zvuku zadržet „au!“

I pro mistra Xiantianu bylo těžké přežít pád z takové výšky.

Nemluvě o tom, že tato osoba rozhodně nespadla bez důvodně. Muselo to být proto, že byl těžce zraněn.

„Mistře?“ Podíval se na Yan Wushiho, kvůli dalším instrukcím.

„Jdi se podívat,“ řekl Yan Wushi.

Jeho taoistické roucho bylo na mnoha místech roztrhané, pravděpodobně větvemi a ostrým skalnatým útesem, když padal. S krvavými skvrnami a další čerstvou krví, řinoucí se z jeho roztrhaného těla, bylo ještě těžší poznat jeho vzhled.

Omdlel a byl v bezvědomí, neschopen se držet ani meče. Když dopadl na zem, meč ho následoval a spadl nedaleko od něj.

„Obávám se, že má několik zlomených kostí.“ Yu Sheng Yan chvíli zkoumal padlého muže s pokrčeným obočím a projevy soucitu vyjádřil několika cvaknutími jazyka. Nahmatal mu pulz a zjistil, že má stále malou šanci na přežití.

Ale pro člověka jako on, by přežití nemuselo mít příjemnější výsledek než smrt.

Yu Sheng Yan byl koneckonců žákem sekty Démonů. Přestože byl ještě mladý, jeho laskavost byla omezená. Proto, i když měl u sebe uzdravovací pilulky, neprojevil žádný úmysl mu je dát.

Ale…

„Mistře, dnes měl proběhnout duel mezi Shen Qiaoem a Kunyem. Mohl by to být“…

Yan Wushi přistoupil. Místo toho, aby se nejdřív podíval na muže, vzal meč.

Jeho čepel byla studená jako podzimní voda a nepoškozená. Odraz řeky a mlhy na ní vypadal, jako by se čepel sama vlnila. V blízkosti rukojeti byly čtyři pečetní znaky.

Yu Sheng Yan se přiblížil, aby se podíval a pak překvapeně vykřikl: „Truchlící nebeský meč! Tento meč patří vůdci Purpurového panství v Xuandu. Takže to je přeci jen Shen Qiao!“

Zíral na Shen Qiaa, který byl tak vážně zraněn, že možná zemře a cítil se neuvěřitelně.
„Qi Feng Ge byl nejsilnějším Bojovým válečníkem. Jak to, že Shen Qiao, jeho osobní žák a vůdce sekty na hoře Xuandu, byl úplně poražen?“

Yu Sheng Yan si přidřepl před Shen Qiaa a jeho obočí se svraštilo.
„Je možné, že Kunyeho bojové dovednosti dosáhly bodu, kdy dokonce překonal svého mistra Hu Lugu?“

Pokud by padla jakákoli jiná osoba z hory Xuandu, Yan Wushi by se o ni nezajímal, nebo by se na ni ani nepodíval. Ale Shen Qiao, který byl přeci jen vůdcem sekty, byl opravdu zvláštní.

Hodil Truchlící nebeský meč Yu Sheng Yaovi a potom chvíli sledoval Shen Qiaoa, který byl k nepoznání. Najednou se na jeho tváři objevil smysluplný úsměv.

„Dej mu pro teď jednu Výbornou uzdravovací pilulku.“


< ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 2.→ >