Kapitola 34. Ďábelská dáma

Když Zhou Zishu znovu vstoupil do Yinzhuangu, nebyl tam prodavač sám.

Muž s baculatou tváří a zbožným výrazem ve tváři ho slyšel přicházet. Muž přimhouřil oči, nakrčil nos a jeho obličej tak připomínal velkou baozu, právě vytaženou z pařáku.
Prodavač z Yinzhuangu se mírně předklonil a s velkou úctou následoval muže, který šel dva kroky před ním.

Když muž spatřil Zishua, ještě chvíli mlčel, prohlížel si ho a pak se váhavě optal:
„Vy… Jste lord Zhou?“

Zhou Zishu se zasmál: „Cožpak mě nepoznáváš, Ping Ane?“

Muž před Zishuem byl Song Daping, šéf Ping Anovi banky. Song Ping An byl původně komorníkem v sídle prince Nanningu. Když jeho pán zemřel, vydal se do světa, spoléhajíc na své skromné úspory. Doufal, že se mu podaří otevřít prosperující obchod, a to se mu po pár letech povedlo. 

Jeho banky se nachází po celé zemi a celý rok cestuje, takže nikdo neví, kde přesně se nachází. Mnoho obchodníků ví, že má jeho obchody na starosti právě Song Daping. Je velmi důvtipný, ale pokud jde o podnikání, je to vzácně bezohledný člověk a přesto dobrosrdečný. Stačí jednou či dvakrát navštívit tuto pobočku banky a svým řečnickým uměním pro vás otevře novou cestu a jeho rodina Song bude dál vzkvétat.

Ping An byl velmi rozrušený a nařídil mladíkovi, aby šel obchod zavřít. Pokynul Zishuovi, aby se posadil a řekl: „Byl jsem poblíž Yangzhou, když jsem o Vás zaslechl nové zprávy. Rychle jsem se vrátil zpět, aby o Vás bylo dobře postaráno. Můj pán na Vás myslí už léta!“

Pak se Ping An ztišil: „Pane Zhou, děkuji, že jste zatajil zprávu o tom, že se můj pán celé ty roky nachází mimo Peking. Měli jsme celou tu dobu klid.“

Zishu upil čaje a usmál se: „To nebyl žádný problém. Daří se sedmému lordovi dobře?“

Přesto ve svém srdci věděl, že potíže končí, až když jeho mistr zemře. To má pak už každý klidný život.

Ping’an se zasmál: „Daří se mu dobře, velmi dobře. Děkuji, že na mého pána myslíte. Včera jsem od něj dostal zprávu, že s čarodějem přijdou za deset až čtrnáct dní.“

Zishuova klidná tvář s sebou lehce škubla a v srdci cítil neklid. Slyšel, že na Centrálních pláních vládne chaos. Přišla pohroma, se kterou se museli vypořádat a zrovna v tak špatnou dobu. Přesto se aspoň ze zdvořilosti zeptal: „Neobtěžuji svou žádostí sedmého lorda a čaroděje?“

„Neobtěžujete ho. Od chvíle, kdy se pán usadil na jižních hranicích neměl co dělat. Tohle je pro něj nejlepší příležitost, jak si trochu zatrénovat. Před lety jste slíbil mému pánovi, že mu najdete v Nanjiangu krásku s útlým pasem, která se stane jeho ženou.“ Odpověděl Ping’an.

Zishua to zaskočilo a rychle odpověděl: „Tehdy jsem si dělal legraci.“

Přesto jeho mysl zabrouzdala k Wen Kexingovi, který včera na opuštěném dvoře slavnostně prohlásil, že s ním chce žít navěky. Při té myšlence měl náhle pocit, jako by seděl na jehlách. Bylo mu to nepohodlné a cítil se zvláštně.

Ping’an si s ním vyměnil ještě pár slov a pak přešel k hlavnímu tématu. „Ptal jsem se na Skleněný prstenec a já požádal informátory, aby dávali pozor na jakékoliv zprávy o tomto předmětu. Už se ke mně něco doneslo. Vím, že se včera v Dongtingu objevil muž jménem Shen Shen spolu s šaolinským mistrem a měli u sebe střípek tohoto prstence.“

„Shen Shen, vůdce klanu Shen ze Shuzhongu?“ Zeptal se Zishu.

Ping’an přikývl: „Ano, to je on. Dlouho se o dění ve světě nezajímal, ale zřejmě slyšel o tragédii v rodině Zhang a nemohl se dočkat toho, co bude následovat.“

Zishu se prudce otočil a hned odpověděl: „Ano, začalo to rodinou Lu v Taihongu, která po sobě nezanechala žádné syny. Měli jen pár těžkopádných učňů, kteří byli svěřeni do rukou vůdce Taishanské sekty, Hua Fang Linga. Pokud započítáme i rodinu Zhang… Je možné, že by pět střípků Skleněného prstence patřilo pěti velkým sektám?“

„Pane Zhou, opravdu dokážete z tak jednoduché zprávy zjistit všechno. Když se objevil Shen Shen, Gao Chong též potvrdil, že se na panství Gao nachází střípek prstence. Že by se konečně dostala pravda napovrch o příručce jin jangu; Technice meče Fengshan a kultivační mantře šesti harmonií?“

Zhou Zishu se mírně zamračil a přikývl: „Něco jsem o příručce jin jangu slyšel, ale nevím, zda to byla pravda nebo lež. Říká se, že je posvátným předmětem Údolí léčitelů. Dokázala oživit mrtvé a nechat obalit kosti masem. Taky koluje, že dokázala vyléčit mnoho nemocí. Techniku meče Feng Shan vytvořil Rong Xuan, jediný bojovník, který se po 30 letech vydal na cestu démonů. Na druhém svitku jsou psané instrukce k technice meče, zatímco teorie vepsaná do prvního svitku byla tím, co odvodil a přizpůsobil pro kultivační mantru šesti harmonií předávané z dávných dob. V kultivační mantře šesti harmonií chybí mnoho částí a její znění je velmi obskurní a složité. Těžko se chápe a při jejím praktikování je snadné udělat odchylku od qi. Nicméně její síla nemá obdoby. Na světě nemá žádnou konkurenci, která by jí překonala. Znamená to, že Gao Chongovo tajemství ohledně Skleněného střípku jsou dvě příručky, které Rong Xuan zanechal?“

Ping’an přikývl. „Přesně tak. Podle Gao Xia, s dostal Rong Xuan do odchylky qi kvůli smutku ze ztráty své ženy. A jeho démonická povaha se mohla probouzet díky nesprávnému praktikování. Poté, co Rong Xuan zemřel, se málokdo dostal ke Skleněnému prstenci, aby mohl vidět, že obsahuje dvě příručky a posvátnou knihu Údolí léčitelů. Nikdo z praktikovatelů kung fu, ale nebyl schopen příručku jinu a jangu pochopit. Všichni si mysleli, že je nebezpečná. Proto byl Skleněný prstenec rozlomen několik kusů a každá z pěti rodin si jeden střípek vzala, aby ho chránila a zabránila tomu, aby se opět objevil ve světě bojových umění.“

Zishu se mračil, když ta slova poslouchal a pak velmi pomalu přikývl. „Tohle řekl Gao Chong?“

Ping’an trochu zahanbeně zamumlal: „Služebník nemá dostatečně dobré schopnosti.“

Zishu s úsměvem zavrtěl hlavou: „Ano Okno nebes a panství čtyř období neznají celý příběh tragédie, která se stala před 30 lety, natož pak obchodník. Hodně mi to pomohlo, ale když má každá z pěti velkých rodin jeden střípek, co tedy rodina Zhao? Odmítl se Zhao Jing přidat?“

Ping’an opět přikývl: „Pán rodiny Zhao tvrdil, že byl skleněný střípek ukraden. Když to řekl, všichni chtěli dělat hned problémy. Zdálo se, že vůdce sekty Huashan měl o krádeži nezvratné důkazy, protože hned řekl, že to Zhao Jing ukradl rodině Zhang skleněný střípek. Včera se kvůli tomu hrdina Zhan a žák sekty Huashan poprali.“

Zishu si vzpomněl na jeden ze střípků Skleněného prstence, který viděl v podzemní jeskyni. S největší pravděpodobností se tedy jednalo o chybějící střípek rodiny Zhang. Jeden z mrtvých té noci musel být zloděj. Byl to buď Yu Tian Jie nebo Mu Yun Ge. Kudlanka ho bohužel chytila. Po cikádě a žluvě se dostal do výhody jeden z duchů Údolí duchů a pak se skleněný střípek dostal náhodou do rukou Wen Kexinga, kterému ho ukradl Fang Bu Zhi a ten zemřel bohužel rukou Potěšeného truchlícího ducha.

Zhou Zishu se z téhle situace cítil nepříjemně. Jako kdyby mu na srdce pověsil někdo velký kámen. Mohlo to být snad ještě složitější?

Hlavu měl plnou starostí. Poté se s Ping’anem rozloučil a vrátil se zpět k Zhang Chenglingovi. Zishu úplně nedůvěřoval Gao Chongovým slovům… V minulosti se musel vypořádat se spoustou falešných i pravdivých zpráv, aby je mohl předat císaři. Zaprvé často existuje mnoho příčin a následků, které je potřeba ověřit, a žádná z nich nesmí mít jedinou chybu, než se odváží informace poskytnout. Proto je Zishu zvyklý být pochybovačný a připravený vyvrátit to, co již věděl.

Po vstupu do hostince jeho pohled spočinul na Wen Kexingovi, Zhang Chenglingovi, Cao Weiningovi a Gu Xiang u jednoho stolu. Až ho udivilo, proč sedí všichni spolu. Později zjistil, že Wen Kexing a Chengling seděli každý u jednoho rohu stolu a vážně se tvářili na příchozího Cao Weininga, který přišel s dalšími svými teoriemi:

„Nejvíc mě znepokojuje skutečnost, že byl dvůr spravedlivé sekty v plamenech. Všichni chtěli dosáhnout rozdělením Skleněného prstence míru. Neslyšeli jste příběh o tom, jak dva ‚Li‘ zabili tři válečníky? Obávám se, že díky tomu se v Jianghu objeví proudy mrtvol.“

„Proudy čeho?“ Optala se hloupě a nevinně Gu Xiang.

Cao Weining jí to trpělivě zodpověděl: „Na břehu řeky zvolal, že mrtvoly tečou jako řeka.“ Popisoval staršího Laoziho, jako by jedné noci navštívil jeho duch břeh řeky, podíval se do vody a viděl v jejím korytě plout po proudu mrtvé. Bylo to nesmírně melancholické ale inspirovalo ho to…

Gu Xiang vykulila oči a stočila se ke svému mistrovi: „Mistře, bratr Cao toho ví tolik!  A dokonce umí mluvit knižně!“

Zishu záhy na to pochopil, proč se Chengling a Wen Kexing tváří tak vážně. S předstíranou lhostejností se otočil a odešel.

Jeho odchodu si ale rozverný Wen Kexing všiml a hned na něj zakřičel: „A Xu, proč tak rychle odcházíš? Na tvůj příchod jsem dlouho čekal. Pojď sem!“

‚Tenhle prokletý pán z Údolí duchů ztělesňoval osm krvavých životů…‘ Pomyslel si Zishu.

Wen Kexing si k sobě vesel přitáhl jednu židli a poklepal na ní, aby si Zishu sedl. Pak mu nalil víno. Dychtivě a pozorně k němu řekl: „Neotálej a ochutnej dobré víno tohoto hostince. Je velmi dobré.“

Zishu se s klidem ve tváři snažil očima vyjádřit svůj nesouhlas. Wen Kexing na něj dlouho zíral a pak k němu náhle zašeptal: „Stále jsme na veřejnosti.“

Když to spatřila Gu Xiang, zakryla Chenglingovi oči svýma rukama a hořce řekla:
„Vždyť by mohl oslepnout!“

Cao Weining se začervenal a zakoktal: „Sl-sleč-slečno Gu, určitě nemusíte bratru Zhouovi závidět jeho hlubokou lásku. Jste krásná jako květina. Určitě existuje někdo…Někdo…Někdo, kdo vás tajně obdivuje.“

Gu Xiang na něj zamrkala svýma velkýma očima a zeptala se: „Ah? Opravdu? A kde je?“

Weining na ní omámeně zíral a po chvíli se bez ostychu zeptal: „Slečno Gu, m-mohl bych Vám také říkat A Xiang?“

Zhou Zishu sklopil hlavu, aby se mohl plně soustředit na pití svého vína a připomínal si, že je nezdvořilé je vidět nebo dokonce poslouchat. Bylo mučivé mezi nimi sedět. Přišel si jako na pichlavém koberci a znechutilo ho to až tak, že mu znecitlivěl jazyk a poprvé v životě si tak nedokázal vychutnat vína v poháru.

V tu chvíli vešel do hostince další člověk. Jakmile jí každý spatřil, hlučný hostinec se utišil. Byla to žena, která upřeným pohledem někoho hledala. Zishu postřehl číšníka, který na ní s talířem v ruce zíral. Ona se na něj lehce usmála a číšník upustil talíř, který se rozbil o podlahu.

Byla tak krásná. Cítila to tak většina lidí, která jí právě viděla. Byla to nejkrásnější žena, jakou kdy v životě viděli. Dokonce i Gu Xiang zatahala Weininga za rukáv a zašeptala k němu: „No nevypadá jako bohyně?“

Přesto na ní Cao Weining pohlédl jen jednou, když o ní Gu Xiang promluvila. Pak odvrátil svou pozornost a zašeptal zpět k dívce: „Pohled této ženy je zkoumavý a bloudivý. Knihy fyziognomie tomu říkají ‚opojný pohled‘. Nemůže mít žádné dobré úmysly a rozhodně se nemůže rovnat s…s…“

Svá poslední slova zamumlal tak tiše, že je ani Gu Xiang, která stále na tu krásku zírala nezaslechla.

Wen Kexing se však rozesmál a kroutil hlavou nad tím, jak je Cao Weining zabržděný. Už mu tedy nepřijde tak divné, že při pohledech ostatních cítil odpor. A Gu Xiang, na kterou se upnul, stále omámeně sledovala ženu.

Kráska se rozhlížela stále kolem a pak si všimla jich. Vyšla za nimi po schodech nahoru, oči zabodnuté do Zhou Zishua. Přišla až k němu a sklonila se k jeho obličeji. „Mohla bych Vás požádat, abyste mi koupil pití?“

Tohle byla dáma Štěstěny, která spadla z nebe – Každý byl při jejím nárazu dezorientovaný.
Wen Kexing ani nečekal, až Zishu promluví. Natáhl ruku a utvořil tak mezi nimi bariéru. Druhou ruku strčil do Zishuova hábitu a sebral mu jeho měšec s penězi. Odvážně ho uložil do svého hábitu a pak klidně řekl: „Obávám se, že nemohl.“

< ←KAPITOLA 33. > < ÚVODNÍ STRÁNKA > < KAPITOLA 35.→ >